Melodic death metal se může ubírat mnoha různými směry. Některé kapely jdou naplno do melodie, jiné se opírají o agresivitu a někdy dostanete kombinaci obojího. Cephyre ač mladá skupina balancuje někde uprostřed. Prvotina s názvem A Gleam Within the Gloom tímto prochází. Na 25 minutách si užijete obojího.
Alan – Ahoj. Vy jste poměrně mladá skupina svým trváním. Kdy a kde jste vznikli?
Johannes – Ahoj a zdravím do Česka! Kapela sídlí v Herbornu, malém městě přímo uprostřed Hesenského regionu v Německu. Začátkem roku 2021 jsme měli první zkoušky jako tříčlenná sestava pouze z bicích, jedné kytary a zpěvu. Od toho jsme se postupně vyvíjeli až do současné sestavy.
Alan – Kapelu tedy tvoří kdo? A jak jste se dali dohromady?
Johannes – Všichni se známe desítky let; sdílení různých zkušeben, jevišť a dokonce i školních lavic, takže jsme měli to štěstí, že jsme mohli přeskočit část vzájemného poznávání nebo zjišťování, jestli jsme se do toho pustili na lidské úrovni. Příběh Cephyre začal daleko před naší první zkouškou s naším kytaristou Jakobem, který mi ukázal několik dem, která produkoval poté, co se jeho bývalá kapela rozpadla, a já jsem mu naopak poslal některé nápady, které jsem nahrál doma. Poté, co jsme si uvědomili, že tyto fragmenty jdou docela dobře dohromady, rozhodli jsme se vzít je do zkušebny s Manu na bicí, který byl v té době soused Jakoba. Krátce poté se k nám přidal Chris na basu a doprovodné vokály, a když jsme dosáhli bodu dolaďování kytarových partů přidáním druhé kytary, navrhl, aby se zeptal svého bratra Rolanda, jestli by měl zájem. Roland na tuto otázku odpověděl nejen tím, že vylepšil materiál, který jsme do té doby napsali, ale také hned od začátku přinesl své vlastní nápady. Takže přeměna z pouhé představy na kapelu byla svým způsobem přirozený proces.
Alan – Členové skupiny, hrají, nebo hráli ještě i v jiných skupinách, nebo projektech?
Johannes – Všichni jsme spolu v minulosti hráli v různých metalových projektech a skupinách Manu hraje na bicí v thrash metalové kapele Centrate, Chris od dětství hrál v mnoha hardcorových kapelách, jako jsou Business as always, Out for and Kill a Blind Youth, kteří nedávno vydali album. Byl jsem součástí gothic metal kapely Samsas Traum na konci 90. let, kdy začínali. Jakob hrál v death metalové kapele Bloodsky a předtím v gotick metalové kapele Serenade of Silence, kde hrál i Roland na bicí.
Alan – Nedávno jste vydali mini album (EP). Kde jste točili, kdo dělal master, máte na albu hosty?
Johannes – Všechny skladby byly nahrány v naší zkušebně, v našich obývácích, ve sklepích a dokonce i v kuchyních a ložnicích. Bylo to naše vědomé rozhodnutí udělat pro první vydání vše, co je v našich silách, abychom se skutečně dostali k jádru materiálu, aniž bychom se museli starat o časové plány nebo rozpočty. Když došlo na finální mix a mastering, museli jsme si však uvědomit, že nahrávky by mohly skutečně využít rozloučení s tímto dogmatickým přístupem. Vzali jsme tedy všechny skladby, které jsme měli, a dali je našemu kamarádovi Saschovi Stangeovi, který krátce předtím produkoval album vlastní kapely Miles2Fall, z čehož jsme předpokládali, že jeho pojetí mixování bude skvěle odpovídat našim představám o tom, jak by měly písničky znít. Kromě Saschy a nás se do výrobního procesu nikdo nepodílel.
Alan – Jak jste s dílem spokojeni? A jak si stojíte v poslechovosti?
Johannes – Sascha odvedl skvělou práci a svými návrhy opravdu trefil hřebíček na hlavičku, takže s finálními kroky výroby jsme naprosto spokojeni. S odstupem času bych řekl, že jsme mohli přijít na to dříve, v jakých bodech by nám pomohla vnější perspektiva. Nikdy se nedozvíme, jestli by to vedlo k zásadním změnám v konečném výsledku, ale rozhodně by to urychlilo vydání. To je teď voda pod mostem a my jsme se naučili spoustu cenných lekcí tím, že jsme EP vytvořili přesně tak, jak jsme to udělali. Téměř stejné aspekty platí pro prezentaci naší hudby širšímu publiku, to je také něco, na čem aktuálně pracujeme.
Alan – Pokud bychom mohli ve zkratce. Popište skladby. Jak po hudební stránce, tak po textové.
Random Noises – Je to přesně to, co říká, že je; zvuková kulisa, jen krátké intro pro naladění správné nálady a vytvoření atmosféry.
A Gleam – Titulní skladba se zabývá Platónovou alegorií jeskyně a uvažuje o jejích klíčových aspektech z různých úhlů. Snažili jsme se tyto lyrické nápady přenést do hudby tím, že jsme pracovali s trochu tvrdšími kontrasty než u ostatních skladeb, což vedlo k čistému polyfonnímu refrénu orámovanému výrazně agresivnějšími částmi.
Regret – Toto je první píseň, kterou jsme společně nahráli. Těžké střední tempo na této skladbě bylo něco, co Roland přinesl během naší první společné zkoušky a od té doby se pro nás píseň stala něco jako hymna, protože byla součástí každého jednotlivého koncertu, který jsme doposud odehráli. Přebírá lyrické pojmy v „A Gleam“, ale přesouvá zaměření na aspekty riskování pro jednu věc a truchlení nad promarněnými příležitostmi pro jinou.
Refuse to Reconsider – Stručně řečeno, skladba se zabývá problémy ovládání vnějšími silami nebo pocitem že jste malé kolečko v systému. Záměrně jsme chtěli, aby skladba zůstala ponurá, ale drsná, takže tohle by mohla být ta, která se nejvíce blíží svému prvnímu návrhu, který byl složen asi za hodinu.
Distraction from Reality – Poslední skladba EP je první skladba, kterou jsme napsali společně. Hudebně to může být ta, která prezentuje většinu naší stylové šířky, protože ta to celé začala – spolupráci. Textově se zabývá sebeuvědoměním a vymaněním se z prostředí, se kterou jsme se potýkali v předchozí skladbě, čímž uzavírá kruh a přivádí nás zpět k titulní skladbě s příbuznějším a modernějším přístupem.
Alan – Kde všude album představíte? Koncerty, festivaly, zahraničí?
Johannes – Jelikož písně existovaly dlouho předtím, než byly vydány, už jsme je několikrát představili. V létě a na podzim budou ještě nějaké koncerty a koncem prosince také malé víkendové turné, kdy hrajeme podpůrný slot pro Samsas Traum na jejich vánočních vystoupeních. Zatím jsou všechny koncerty v Německu, protože hraní v zahraničí vyžaduje trochu více plánování předem. Existuje na to několik zajímavých nápadů, ale právě teď bych nešel tak daleko k použití slova „plánovat“. V tuto chvíli stále hledáme nejlepší rovnováhu mezi hraním show a nahráváním nového materiálu.
Alan – Nebudu se ptát jestli připravujete něco nového čerstvého. Mini album je venku. Takže spíše nějaké pikantnosti?
Johannes – Vlastně, proč ne s „novým a svěžím“ materiálem? Zmínil jsem se mimochodem o novém materiálu a jako výhodu, že jsme si s prvním vydáním dali trochu více času, už jsme mezitím dokončili asi 80 % skladeb pro naše dlouhohrající album. Existují také náčrtky a fragmenty pro dvě další minialba, která bychom mohli v určitém okamžiku proložit, protože některé nové písně nezapadají do kontextu alba, měly by být vydány způsobem, který jim umožní stát samy o sobě. Je toho tedy opravdu hodně, co bychom mohli dokonce nazvat „pikantní“, ale na to, abychom zabíhali do podrobností, je zatím příliš brzy. Určitě vás o všem budeme informovat.
Alan – Má oblíbená otázka. Legrace / srandičky. Zažili jste nějaké vtipné okamžiky při natáčení alba? Nebo při koncertování?
Johannes – Hraní na malých sálech i pořádání představení v sobě vždy nese určitou míru bizarního humoru. Zdá se tedy logické, že tyto stupně se sčítají, když obě věci zkombinujete. V případě našeho vlastního festivalu „Roots of Metal“ jsme nepočítali správně, protože se přinejmenším množily. Když jsme dorazili na místo, ještě trochu vyšinutí, protože jsme večer předtím hráli, nejprve jsme se dozvěděli, že majitel evidentně nezaplatil úklidové četě, a proto se nedostavili. Takže zatímco někteří z nás začali nosit jevištní díly a vybavení, ostatní museli uklidit místnost od dekorativních zbytků ze svatební hostiny, která se konala den předtím. Krátce na to se rozšířilo povědomí, že jsme nečistili místnost přímo na vlastní akci, ale na dětskou narozeninovou oslavu, která začala, když jsme byli uprostřed stavby pódia. Majitel se zjevně rozhodl pronajmout prostor co největšímu počtu lidí najednou, takže zatímco jsme se snažili věci dotáhnout do konce, všude kolem pobíhaly malé holčičky v princeznovských šatech. Jako by to nestačilo, čekalo nás další překvapení, když jsme se snažili připravit zákulisí. A když říkám překvapení, mluvím o rozlučce se svobodou na segwayích, která se odehrála přesně tam, kde jsme zamýšleli umístit pivo a jídlo pro ostatní kapely, které se chystaly přijet. Možná to nezní příliš vtipně, ale celý den jsme se nemohli přestat smát, protože všude kolem nás se odehrávalo obrovské množství absurdit.
Alan – Zine čtou hlavně lidi z Čech a Slovenska. Znáte tyto dvě krajiny? Víte něco o metalu, nebo festivalech v těchto zemí?
Johannes – v Čechách jsem byl na dovolené jen jednou, proto bych mohl pochválit vaši krajinu, vaši pohostinnost, vaše jídlo a vaše pivo, ale myslím, že to není přesně to, kam s otázkou míříš. O metalu mohu říci, že Brutal Assault je velmi renomovaný festival, ale bohužel zatím nikdo z nás neměl možnost se ho zúčastnit. Náš bubeník Manu odehrál před několika lety turné po Česku se svou kapelou Centrate a náš baskytarista Chris tam byl s některými ze svých hardcorových kapel. Stále to nazývá místem touhy po undergroundu a skutečně v květnu odehraje dvě vystoupení v Liberci a Hradci Králové s Blind Youth, našimi přáteli v Ground2A a českou hardcorovou kapelou Everday Hate.
Alan – Zůstaneme ještě na Slovensku a v Čechách. Nějaké skupiny z těcto zemí znáte?
Johannes – Gutalax jsem viděl na několika festivalech. Další kapela, která mě napadá, jsou Mistr; musíte se rozhodnout sami, jestli se to počítá, ale řekl bych, že v Česku už pobývají dost dlouho na to, aby je zahrnuli. Nedávno jsem také objevil Altars Ablaze, jak jsem je viděl na letošním In Flammen Open Air, který navštívím koncem léta. Moc se těším až uvidím jejich vystoupení.
Alan – Jak jsme už řekli, trváte teprve krátce jako skupina, co berete za své zatím největší úspěchy?
Johannes – Být undergroundovou metalovou kapelou by vám upřímně připadalo trochu domýšlivé používat slovo úspěch, ale samozřejmě záleží na tom, jak si to slovo vyložíte. Zvládnutí výzev mi vždy připadalo jako větší úspěch, než jen náhodná odměna za drobné úsilí. Výzvy, kterých jsme měli několik, a pár jsme museli zvládnout, takže bych řekl, že udržet kapelu v chodu a neztratit pozornost hned na začátku nám připadalo jako větší úspěch, než jsme si dokázali představit, protože jsme spolu začali hrát na vrcholu pandemie. Musím se přiznat, že nevím přesně, jak to bylo v Česku a na Slovensku, ale pro nás byly chvíle, kdy jsme čelili překážkám jako zákaz vycházení a omezení kontaktu, nemluvě o skutečných infekcích, kvůli kterým bylo v určité chvíli těžké i zkoušet v plné sestavě. Takže to byla velká úleva, když jsme se konečně mohli znovu sejít jako skupina pěti lidí, a samozřejmě ještě větší úleva, když jsme konečně mohli předvést náš materiál před publikem.
Alan – Do podvědomí metalového osazenstva jak se dostáváte. Je to dobré, nebo pomalé – postupné?
Johannes – Když děláte vlastní hudbu, chcete, aby zazněla a také chcete, aby byla nějak oceněna, jinak můžete zůstat ve zkušebně a kázat do sboru nebo dokonce zůstat doma a zpívat pro svou kočku. Takže si myslím, že mi to nikdy nepřijde dost nebo dost rychle. Na druhou stranu jsme si plně vědomi skutečnosti, že naše směs stylů je trochu zvláštní, a proto není vhodná pro každého. Takže pokud bych měl na tuto otázku odpovědět jako test s výběrem odpovědí, pravděpodobně bych zvolil „postupný“, ale s tím jsme v pohodě.
Alan – Léto se nám pomalu blíží, nasmlouvané nějaké tour? Nebo hraní v zahraničí?
Johannes – Jak jsem již zmínil dříve, jsme naprosto nadšeni, že můžeme začít nahrávat nové věci, jakmile to pravděpodobně bude možné, takže není dost času na to, abychom letos v létě opravdu mysleli na seriózní turné. Právě teď se snažíme zaměřit naši pozornost na koncerty, na letošní rok už máme rezervace a pracujeme na přidání dalších příležitostných termínů. Hraní v zahraničí je něco, o čem silně uvažujeme, a to se určitě stane ve střednědobém horizontu, prozatím směřuje tendence nejprve dokončit plnohodnotné album a mezitím začít plánovat koncerty na období po vydání dlouhohrajícího alba.
Alan – Doufám že o vás ještě uslyšíme v Čechách a na Slovensku, díky za rozhovor.
Johannes – V to také upřímně doufáme. Dám vám vědět, až přijedeme, jakmile to bude zralé na rozhodnutí. Moc vám děkujeme za vaši oddanost metalové scéně a za to, že jsi si nás všiml!
Melodic death metal can go in many different directions. Some bands go all out for melody, others lean towards aggression and sometimes you get a combination of both. Cephyre, although a young band, balances somewhere in the middle. The debut album called A Gleam Within the Gloom goes through this. In 25 minutes you will enjoy both.
Alan – Hi. You are a relatively young band in terms of its duration. When and where did you form?
Johannes – Hello there and greetings to Czechia! The band is located in Herborn, a small town right in the middle of the Hessian region in Germany. In early 2021 we had our first rehearsals as a three-piece only consisting of drums, one guitar and vocals. From that we gradually evolved to the present line-up.
Alan – So who is in the band? And how did you get together?
Johannes – We have all known each other for decades; sharing various rehearsal rooms, stages and even school desks, so we had the fortune to skip the part of getting to know each other or figuring out, if we chimed in on a human level. Cephyre started way before our first rehearsal with our guitar player Jakob showing me some demos he produced after his former band split up and me sending him some of the ideas I had recorded at home in reverse. After realizing, that these fragments went pretty well together, we decided to take them to the rehearsal room with Manu on drums, who was Jakobs next-door neighbour at this time. Shortly after that Chris joined us on bass and backing vocals and when we reached the point of refining the guitar parts by adding a second guitar he suggested to ask his brother Roland, if he was interested. Roland answered that question with not only enhancing the material we had written to that point but also bringing his own ideas to the table right from the start. So the transformation from being just a notion to becoming a band was kind of a natural process.
Alan – Do the band members play or have they played in other bands or projects?
Johannes – We have all played together in a metal cover project in the past. Manu is also playing the drums in his Thrash Metal band Centrate, Chris has played in numerous hardcore bands since his childhood, such as Business as usual, Out for a Kill and Blind Youth, who have recently released their latest album. I was a part of the Gothic Metal Band Samsas Traum in the late 90s when they started. Jakob has played in the Death Metal band Bloodsky and before that in the Gothic Metal band Serenade of Silence, which also featured Roland on drums.
Alan – You recently released a mini album (EP). Where did you record it, who did the mastering, do you have any guests on the album?
Johannes – All tracks were recorded in our rehearsal room, our living rooms, our cellars and even our kitchens and bedrooms. It was our conscious decision to do everything possible by ourselves for the first release in order to really get to the core of the material without having to worry about time schedules or budgets. When it came to the final mix and mastering we however had to realize, that the recordings could really take benefit from bidding farewell to this dogmatic approach. So we took all the tracks we had and gave them to our friend Sascha Stange, who had produced the album of his own band Miles2Fall shortly before, from which we assumed, that his conceptions of mixing would be a great match with our ideas of what the songs should sound like. Apart from Sascha and ourselves there was no one involved in the production process.
Alan – How satisfied are you with the work? And how do you rate it in terms of listenership?
Johannes – Sascha did a great job and really hit the nail on the head with his suggestions, so we are absolutely satisfied with the final steps of production. In hindsight though I would say, that we could have figured out earlier, at which points an external perspective would have been helpful. We will never know, if that would have made major changes to the final result, yet it would have definitely accelerated the release. But that is water under the bridge now and we have learned a lot of valuable lessons by producing the EP just the way we did. Almost the same aspects apply to the point of presenting our music to a broader audience, but this is also something we are currently working on.
Alan – If we could in a nutshell. Describe the songs. Both musically and lyrically.
Random Noises: It is exactly what it says it is; a soundscape, just a short intro to set the right mood and create a certain atmosphere.
A Gleam: The title track deals with Plato’s allegory of the cave and contemplates its key aspects from different angles. We tried to transport these lyrical ideas within the music by working with slightly harder contrasts than on the other tracks, which resulted in a clean polyphonic chorus framed by significantly more aggressive parts.
Regret: This is the first song we have recorded together. The heavy midtempo-riffing on this track was something, that Roland brought in during our first common rehearsal and since then the song has become something like an anthem for us, as it was part of every single gig we have played so far. It picks up the lyrical notions in “A Gleam” but shifts focus to the aspects of taking chances for one thing and grieving over missed opportunities for another.
Refuse to Reconsider: Crudely put, this one deals with the problems of being controlled by outside forces or feeling like a small cog in the system. We purposely wanted to keep that track gloomy yet rough, so this might be the one, that comes closest to its first draft, which was composed in about an hour.
Distraction from Reality: The last song of the EP is the first song, that we wrote together. Musically it might be the one, that presents most of our stylistic bandwidth, as this is the one, that somehow started it all. Lyrically it deals with self-awareness and breaking out of environments like the ones we deal with in the previous track, thus completing the circle and bringing us back to the title track in a more relatable and contemporary approach.
Alan – Where will you present the album? Concerts, festivals, abroad?
Johannes – As the songs existed long before they were released, we already did present them on several occasions. There will be some more gigs in summer and autumn and also a small weekend-tour in late December, when we play the support slot for Samsas Traum on their Christmas shows. But so far these are all located in Germany, as playing abroad needs a little more planning beforehand. There are some interesting ideas for that, but right now I would not go as far as using the word “plan”. We are still kind of figuring out the best balance between playing shows and recording new material at the moment.
Alan – I won’t ask if you’re preparing something new and fresh. The mini album is out. So more like something spicy?
Johannes – Actually, why don’t we go with “new and fresh”? I incidentally mentioned new material and as an upside to taking a little more time with the first release we have already finished around 80% of the songs for our full-length album in the meantime. There are also sketches and fragments for two additional mini-albums we might intersperse at some point, because some of the new songs do not fit into the context of an album but should instead be released in a way, that allows them to stand on their own. So there is indeed a lot to come and we might even call some of it “spicy”, but it is just a glimpse too soon to go into details right now. We will definitely keep you updated, though.
Alan – My favorite question. Fun/funny. Did you experience any funny moments while recording the album? Or while performing?
Johannes – Playing small venues as well as organizing shows always have a certain degree of bizarre humor to them. So it seems only logical, that these degrees add up when you combine both things. In case of our own Festival “Roots of Metal“ we did not do the math correctly, because they at least multiplied. When we arrived at the venue, still a little deranged, because we had played a show the night before, we first learned, that the owner had obviously not payed the cleaning crew, which was why they did not show up. So while some of us started carrying stage-parts and equipment, the others had to clean the room from decorative leftovers from a wedding party that took place the day before. Shortly after that, awareness grew, that we did not exactly clean the room for our own event but for a childrens’ birthday party, which started while we were in the middle of building the stage. Obviously the owner had decided to rent out the venue to as many people as possible at a time, so while we were trying to get things done, there were little girls in princess dresses running all around the place. As if that were not enough we ran into another surprise when we tried to prepare the backstage area. And when I say surprise, I am talking about a bachelor party on segways having a blast exactly where we intended to place beer and food for the other bands who were about to arrive. It may not sound too funny, but we could not stop laughing for that whole day, because of the sheer amount of absurdity taking place all around us.
Alan – Zines are mainly read by people from the Czech Republic and Slovakia. Do you know these two countries? Do you know anything about metal or festivals in these countries?
Johannes – I have only been to Czechia for vacation once and could therefore praise your landscapes, your hospitality, your food and your beer, but I guess, that is not exactly where you are going with the question. Regarding Metal I can say, that the Brutal Assault is a highly renowned festival, but unfortunately none of us had the chance to attend it so far. Our drummer Manu has played a tour in Czechia some years ago with his band Centrate and our bass player Chris was there with some of his hardcore bands. He keeps calling it a place of longing for the underground and will actually play two shows in Liberec and Hradec Králové in May with Blind Youth, our friends in Ground2A and the Czech Hardcore band Everday Hate.
Alan – We’ll stay in Slovakia and the Czech Republic. Do you know any bands from those countries?
Johannes – I have seen Gutalax at a few Festivals. Another Band, that comes to my mind are Master; you have to decide for yourselves, if that counts, but I would say they reside in Czechia for long enough by now to include them. Also I have recently discovered Altars Ablaze, as I have seen them on the billing of this years In Flammen Open Air, which I will be visiting in late Summer. I’m looking very forward to seeing their show.
Alan – As we said, you have only been around for a short time as a band, what do you consider your biggest successes so far?
Johannes – Being an underground metal band it would honestly feel a little pretentious to use the word success, but of course it depends on how you interpret the word. Mastering challenges has always felt like a greater success to me than just randomly being rewarded for some minor effort. Challenges we had a few and had to master a few, so I would say keeping the band going and not losing our focus at the very beginning felt like a greater achievement to us than we could have imagined, because we started playing together roundabout the peak of the pandemic. I have to admit, that I don’t know exactly, how the situation was in Czechia and Slovakia, but for us there were times when we were facing obstacles like curfews and contact restrictions, not to mention actual infections, which made it hard to even rehearse in full format at a certain point. So it was a great relief when we could finally meet as a group of five people again, and of course an even greater relief when we could at last perform our material in front of an audience.
Alan – How are you getting into the metal community’s subconscious? Is it good or slow – gradual?
Johannes – When you release your own music you want it to be heard and you also want it to be somehow appreciated, otherwise you could as well stay in the rehearsal room and preach to the choir or even stay at home and sing for your cat. So I think it never really feels enough or fast enough. On the other hand we are totally aware of the fact, that our mixture of styles is a little special and therefore not suitable for everyone. So if I had to answer that question as a multiple choice test, I would probably go with “gradual”, but we are fine with that.
Alan – Summer is slowly approaching, any tours planned? Or playing abroad?
Johannes – As I mentioned earlier, we are absolutely thrilled to begin recording our new stuff as soon as we probably can, so there is just not enough time to really think of a serious tour this summer. Right now we try to set our focus to the shows, we have already booked for this year and we also work on adding some more occasional dates. Playing abroad is something we strongly consider, and this will definitely happen in the middle-term future, but for now the tendency goes towards finishing the full-length album first and in the meantime already starting to schedule shows for the period after these next recordings.
Alan – I hope we will hear about you in the Czech Republic and Slovakia, thanks for the interview.
Johannes – We sincerely hope so, too. I will let you know, when we are coming around as soon as it is ripe for a decision. Thank you so much for your commitment to the metal scene and for having us!
