Tři roky s Marky Ramone

ENGLISH BELOW


Před padesáti lety udělali Ramones revoluci v hudebním průmyslu, když dali světu punk rock, a i když se v roce 1996 rozpadli, jejich vliv bude žít navždy. V roce 1999 se Nick Cooper, belgický hudebník, setkal s Marky Ramone, dlouholetým bubeníkem Bruddahs z Queensu. Společně se rozhodli založit kapelu Marky Ramone & The SpeedKings a po dobu tří let cestovali po Evropě, Japonsku a USA, nahráli jednu live desku a dvě alba. „I „Heartbreak“ The Ramones je nefiltrovaný příběh Nicka Coopera o intenzivních a elektrizujících letech na cestách.

Alan – Ahoj Nick. Můžeme společně probrat nejen tvou knihu I Heartbreak The Ramones, ale i tři společné roky s Marky Ramone.

Nick – Ahoj Alane, díky za rozhovor. Společně ji probereme!

Alan – Jak jsi se seznámil s Markym? A kdy jste se společně začali bavit o tom že založíte kapelu?

Nick – V roce 1999 jsem byl pozván, abych hrál na podporu Markyho kapely The Intruders v Belgii. Hrál jsem v punkové kapele a protože se hrálo v našem rodném městě, byli jsme jasnou volbou.
Po představení jsme se poflakovali a nakonec Marky skončil u mě na bytě aby si vypral prádlo. Když jste na cestách delší dobu, je vždy dobré najít lidi, kde využijete všechny mod cony a tak se naváže kontakt. Na zbytek evropského turné mě požádali Marky a The Intruders o pronájem backline, a tak se náš kontakt ještě více přiblížil. O pár týdnů později jsem jel do Německa vyzvednout věci po turné. Marky se svěřil, že miluje hudbu, kterou děláme, ale to bylo tak vše. Žádné plány na spolupráci.

Alan – Když už jste se dali dohromady, kde jste vzali zbytek skupiny? Na inzerát?

Nick – Zpočátku nebyl záměr založit novou kapelu. Ale za pár měsíců poté co jsme v Belgii s Markym hráli, se moje kapela chystala na evropské turné s americkou kapelou The Huntingtons. Kvůli nějaké hádce jsme vyhodili našeho bubeníka a skoro jsme se rozhodli zrušit celé turné, dokud jsem se nerozhodl poslat Markymu e-mail s žádostí, aby se přidal. K našemu velkému překvapení řekl ano a během pár týdnů byl zpět v Belgii. Na pár zkoušek které proběhli během týdne, a hned jsme vyrazili na turné. Teprve po pětitýdenním turné navrhl, že bychom se měli propojit. Bohužel basák si zlomil ruku a zápěstí a my jsme čelili měsícům zpoždění. A protože Marky není trpělivý typ, navrhl prostě nabrat nového člena. Vlastně Marky chtěl najít nějaké skutečné punkrockové hvězdy, které by se připojily. Glen Matlock z Pistols byl na seznamu, ale ukázalo se, že jeho pronájem je příliš drahý, takže jsem nakonec zavolal pár přátelům a dostali jsme úplně novou sestavu.

Alan – Ono by se dalo říct že to bylo jedno velké turné které trvalo tři roky. Ano je to tak?

Nick – Ve chvíli, kdy jsme začali, se to pro mě stalo prací na plný úvazek. Byli jsme na turné, začali jsme psát album, koncertovali jsme ještě víc, šli jsme do studia nahrát album, jeli jsme na turné, abychom album propagovali… Čas letí, když se bavíš. Ano, byli jsme spolu přes tři roky, aniž by sis uvědomoval čas.

Alan – Snad krom Afriky jste hráli všude. Tvé poznatky z různých kontinentů při hraní? Lidé jsou přeci jen trochu jiní v Japonsku a jiní v Evropě.

Nick – S Ramone v kapele vždy získáte dostatek poznatků. Ramones po roce 1996 neexistovali, ale zájem byl a je stále obrovský. Pak Joey a Dee Dee zemřeli a vyvolalo to ještě větší zájem. Lidé si nechtěli nechat ujít návštěvu přeživšího člena. Na návštěvnost jsme si nikdy nemohli stěžovat. V Evropě se nejlépe hrálo na jihu (Itálie, Španělsko…). Publikum je tam dost volné a plné temperamentu. Ale také severské země byly bomba. Skandinávii ovládla celá vlna heavy rock’n’rollových kapel. Hellacopters, Backyard Babies, T he Nomads u nich jsme i nahrávali alba, byli jsme ve skvělé společnosti. Evropa byla při hraní naším domovem, protože jsme mluvili stejnou, nebo podobnou řečí, což vytvořilo určitý druh blízkosti s publikem. Japonsko byla jiná planeta. Zdvořilí školáci před představením, ale při úderu na první akord upadnou do šílenství. USA jsou nejkonzervativnější a mnohem méně divocí. Různé věkové kategorie, omezení alkoholu a všechno nám připadalo ve srovnání s Evropou trochu divné.

Alan – Nejzajímavější (pro tebe) zážitek z hraní? Kde to bylo a proč?

Nick – Nejděsivější a nejsmutnější okamžik byl v Itálii, kde v publiku zemřel osmnáctiletý člověk. Předávkoval se. Nemohl se dostat ven a my jsme dělali přídavek Ramones. Dav se zbláznil a on stál vzpřímeně, mrtvý uprostřed smečky. Pořád mi to připadá velmi matoucí. Na druhé straně jedna z našich nejúspěšnějších vystoupení bylo v Key Clubu v LA na Sunset. Nikdy jsem se necítil blíž k tomu být rock’n’rollovou hvězdou hahaha. Publikum nás tak moc milovalo. Crowsurfoval jsem na zádech i na hlavě, skóroval jsem s jednou šílenou holku a CC Devile of Poison se tomu všemu ze strany smál. Po show jsme si šli popovídat se Slim Jimem ze Stray Cats, a s klukem od kapely Alice Coopera, byla to ta nejklišovitější rock’n’rollová akce, jakou jsem si kdy dokázal představit.

Alan – Pokud nechceš mluvit o strastech nemusíš, to se lidé dočtou v tvé knize. Spíše nějaké vtipné zážitky z hraní, vystupování po světě?

Nick – No vlastně jsme byli všichni banda nikoho a dostali jsme šanci udělat si výlet na celý život. Měli jsme vědět, že to bude mít svou cenu. Ale být tak dlouho v tourbusu s přáteli, pouštět si hudbu a rozhodovat se o setlistu s Markym, zatímco on jezdil na smetiště s dokořán otevřenými dveřmi, to jsou momenty spinální stepu, které jsou neocenitelné. V knize se můžete dočíst docela dost vzestupů a pádů. Konečný výsledek nebyl nejlukrativnější, pokud jde o peníze, ale zážitek je něco, co vám nikdo nikdy nevezme. Já i ostatní členové kapely a několik fanoušků/přátel jsme byli součástí všeho a dodnes se s tím všichni kdo jsme tam byli mohli ztotožnit. Pro všechny z nich je to pocit, jako by tam byla malá část odkazu rock’n’rollu. Jsem naprosto šťastný, že jsem to sdílel s tolika lidmi.

Alan – Otázek by mohlo být opravdu hodně, ale vše se lidé mohou dočíst v tvé knize I Heartbreak The Ramones. Když bys vzal průřez knihou, a vypsal ve třech bodech, o čem zhruba je?

Nick – Většina knihy je záludnou ukázkou života na cestách, dobrých, špatných a ošklivých sraček, které se dějí, a všeho, co lidé dělají z lásky k hudbě.

Alan – Kniha vyšla v červenci 2024. Jak seš na tom s distribucí a prodejem. Je o ni zájem?

Nick – Nyní je distribuována po celém světě. Ve Spojeném království ji můžete získat prostřednictvím Earth Island Books, online je k dispozici prostřednictvím Lulu.com. Prodeje jsou uspokojivé a dobrý je, že oslovuje mnohem širší publikum než jen fanoušky Ramones. Každý, kdo byl někdy v malé kapele a doufal, že se prosadí, by si měl tuto knihu přečíst… ať raději někde pracuje hahaha!

Alan – Projevil někdo zájem o překlad do jiných jazyků? Třeba do Japonštiny?

Nick – Existují plány na překlady. Mám amerického vydavatele, který trvá na vydání ve francouzštině, španělštině, italštině, němčině a portugalštině, ale to se ještě musí uskutečnit. Anglická verze by zatím měla být přístupná většině lidí.

Alan – Když už je kniha venku. Neřekl sis, kruci ještě jsem tam zapomněl napsat toto? Nebo jsi spokojen s tím cos uveřejnil?

Nick – No, těsně poté, co jsem dopsal knihu, zemřel Dee Jaywalker, solokitarista SpeedKings. Přes dvacet let jsme spolu bojovali. Kniha nás svedla zpět dohromady v tom, že přispěl nějakými hraním. Dokonce se dostal na první release koncerty, kde jsme společně odehráli pár koncertů. Ale byl nemocný. Plánovali jsme s ním velký večírek, nestihl to. Takže nedávno jsem do knihy přidal další kapitolu: Dee, já a Ďábel jsme tři. Je to jeho nekrolog. Jsem rád, že jsme se nakonec usmířili. Kniha se mu líbila a cením si jeho komentářů k ní.

Alan – Po světe jsou miliony fanoušků the Ramones. Už jsi zaznamenal nějaké odezvy na knihu?

Nick – Dostávám opravdu dobré ohlasy, zejména od všech fanoušků a přátel, kteří jsou v knize zmíněni. Pro ně je to opravdu výlet do paměti. Většina lidí, kteří to čtou, si užívá pocit že jsou na tour s námi a někteří lidé, kteří Markyho skutečně znají, mi o knize řekli: „Uvěřitelné“ a to znamená hodně. Také jsem dostal několik opravdu špatných recenzí. Někdo tvrdil, že to celé zveličuji, abych byl rock’n’rollovou hvězdou, zatímco ve skutečnosti jsem doufal, že lidé pochopí, že jsem všechno, jen ne hvězda. Prostě dítě, které miluje hudbu, se zapletlo s velkými jmény a nakonec za to zaplatilo. Ale jak mi jednou řekl Henry Rollins: „Názory jsou jako kreténi, každý má nějaký!“

Alan – Kde lze knihu zakoupit? Pořídit si? U všech dobrých knihkupců (smích)?

Nick – Jak již bylo zmíněno, přímo u vydavatele Earth Island, dále různé obchody po celém světě a LULU.COM

Alan – Odstupem času, budeš něco dalšího připravovat? Skupinu?

Nick – Od doby, kdy kniha vyšla, jsem se na část roku přestěhoval do Itálie. Jsem stále docela zaneprázdněn „slušnou“ prací, kterou jsem dostal po svém hudebním úsilí, mám nějaké nápady na další knihu o Hells Angel v kapitole „Barvy a hákové kříže“ nová kniha. Zakladatel Hells Angel zemřel před několika lety. Toto doufám že bude opět dost zajímavá kniha pro lidi. Možná kniha na pokračování, uvidím. A co se týče hudby, jsem v kontaktu s pár lidma ze Švédska. Příští rok hodláme nahrát album a možná se dočkáme spolupráce s dalším přeživším Ramone hehehe!

Alan – Díky za povídání, a jak jsem napsal. Vše si můžete přečíst v knize I Heartbreak The Ramones. Diky tobě a David Gamage že mě s tebou propojil.

Nick – Potěšení je na mé straně, jsem rád že jsme se Alane poznali.


I Heartbreak The Ramones
Nick Cooper
Před padesáti lety udělali Ramones revoluci v hudebním průmyslu, když dali světu punk rock, a i když se v roce 1996 rozpadli, jejich vliv bude žít navždy. V roce 1999 se Nick Cooper, belgický hudebník, setkal s Marky Ramone, dlouholetým bubeníkem Bruddahs z Queensu. Společně se rozhodli založit kapelu Marky Ramone & The SpeedKings a po dobu tří let cestovali po Evropě, Japonsku a USA, nahráli jednu live desku a dvě alba. „I „Heartbreak“ The Ramones je nefiltrovaný příběh Nicka Coopera o intenzivních a elektrizujících letech na cestách. Zkoumá vzestupy a pády, střety ega, neustálý boj mezi vášní pro hudbu a podnikání v zábavním průmyslu a rozpad přátelství mezi opravdovým věřícím a jeho idolem. Nickův příběh je neomalený, vtipný a vždy založený na realitě. Jeho kniha stahuje oponu života s Ramone, nikdy si nesnaží vyrovnat účty a ve čtenáři vyvolává pocit, že je součástí silničního štábu v dokumentárním filmu o Ramones na všech turné.
Fanoušci rock’n’rollu, kteří nikdy nebudou falešní ani pomstychtiví, budou uchváceni upřímnými odhaleními zákulisí, které zaplňují stránky „I „Heartbreak“ The Ramones“, kniha také obsahuje stovky dosud nepublikovaných fotografií, které vzdávají hold výpravě za noční můrou, kterou podniklo pár muzikantů s proslulou punkrockovou legendou. Dvacet let po této skutečnosti si Nick uvědomil, že se musí podělit o příběh svého celoživotního snu stát se rock’n’rollovou hvězdou, který ho poháněl od dětství, který mu vstup do The SpeedKings umožnil ochutnat, protože se oddával a liboval si v rychlém žítí, všechno se změnilo na svět sexu, drog a punk rocku, o kterém vždycky snil. I když se nezaobírá rozmarem pocukrovaných měkkých bot, kterým mainstreamová síla popového průmyslu krmí masy, „I „Heartbreak“ The Ramones“ bude rezonovat s hudebníky, kteří nikdy neopustili zkušebnu, promluví hodně k těm, kteří v sobě chovali aspirace. Z toho, že to bylo velké, ale vždy zaostávalo a slouží jako až příliš skutečná připomínka toho, že pokud chcete rock’n’roll, je to dlouhá cesta na vrchol. Přidejte se k Nickovi na cestě do záhuby, když jede po dálnici do pekla a nakonec si uvědomí, že některé sny by se nikdy neměly splnit.

Three years with Marky Ramone

Fifty years ago, the Ramones revolutionized the music industry when they gave the world punk rock, and even though they disbanded in 1996, their influence will live on forever. In 1999, Nick Cooper a Belgian musician, met Marky Ramone, the long-time drummer for the Bruddahs from Queens. Together they formed the band Marky Ramone & The SpeedKings and toured Europe, Japan, and the USA for three years, recording one live record and two albums. „I ‚Heartbreak‘ by The Ramones is Nick Cooper’s unfiltered story of intense and electrifying years on the road.

Alan –  Hi Nick. We can discuss together, not only your book „I Heartbreak The Ramones“ but also three years together with Marky Ramone.

Nick – Hey Alan, thanks for having me. Why don’t we hit the road with this one!

Alan – How did you meet Marky? And when did you start talking about starting a band together?

Nick – Back in 1999 I was invited to play support for Marky’s band The Intruders at a local Belgian venue. I was in an upcoming punkband and since the venue was in our hometown, we were an obvious choice.

After the show we were hanging out and eventually Marky ended up in my place to do laundry. When you are on the road for longer periods it is always good to find people where you can use all the mod cons and so the contact got established.

For the remainder of that European tour, Marky and The Intruders asked to rent out backline and so our contact got even more close. A couple of weeks later I want to Germany to pick up our stuff after the tour. Marky confided he loved the music we did but that was about it. No plans for any cooperation.

Alan – Once you got it together, where did you get the rest of the group? For an ad?

Nick – Initially there was no intention of forming a new band. But a couple of months after we played at that local venue, my band was going to do a European tour with the US band The Huntingtons. Due to some fight, we kicked out our drummer and we were almost deciding to cancel the whole tour until I decided to drop Marky an email, asking him to step in. Much to our surprise he said yes and within weeks he was back in Belgium to start a short rehearsal week and we went on the road.

It was only after that 5 week tour that he suggested we should go on togheter. Unfortunately the bassplayer broke his arm and wrist and we were facing months of delay. And since Marky is not the patient type, he suggested to just recruit new member. Actually Marky wanted to find some real punk rock stars to join. Glen Matlock of the Pistols was on the list but turned out to be too expensive to hire, so in the end I just called some friends and we got a brand new line up.

Alan – You could say that it was one big tour that lasted three years. Yes is that so?

Nick – The moment we started from that point on, it became a full time job for me. We toured, started writing an album, toured some more, went into the studio to record the album, went on tour to promote the album… Time flies when you’re having fun. So before we knew it we were together for over three years.

Alan – You have played everywhere except Africa. Your insights from different continents while playing? After all, people are a little different in Japan and different in Europe.

Nick – With a Ramone in the band you always get enough attention. The Ramones had not been around after 1996 but the interest was still (and is) still huge. Then Joey and Dee Dee passed away and it generated even more interested. People did not want to miss out on seeing a surviving member. So we could never complain regarding the turnout. In Europe, the best areas to play was the South (Italy, Spain…). The audience over there is pretty loose and full of temperament. But also the Nordic countries were a blast. A whole wave of heavy rock’n’roll bands ruled over Scandinavia. The Hellacopters, Backyard Babies, The Nomads were on our record label and we were in great company there. Europe was also our home turf since we spoke most of the languages and that generated some sort of closeness with the audience. Japan was a different planet. Polite schoolkids before the show but going into a crazy frenzy when striking the first chord. The US felt like the most conservative and almost less wild. The all ages shows thing, alcohol restrictions and all felt kinda weird to us in comparison to Europe.

Alan – Most interesting (for you) playing experience? Where was it and why?

Nick – The most scary and sad moment was in Italy where an eighteen year old kid died in the audience. He overdosed while the place was packed. He couldn’t get out and we were doing a Ramones medley encore. The crowd went nuts, and he stood upright, dead in the middle of the pack. It still feels very confusing.

On the other had, one of our most successful shows was at the Key Club in LA on Sunset. I never felt closer to being a rock’n’roll star hahaha. The audience was so very much into us. I crowdsurfed on my back over the head, scored one hell of a crazy girl and CC Devile of Poison was laughing at the whole thing from the side. After the show we went to hang out with Slim Jim of the Stray Cats, some guy from the Alice Cooper band and it was the most cliché rock’n’roll thing I could have ever imagined.

Alan – If you don’t want to talk about the woes, you don’t have to, people will read about it in your book. Rather, any funny experiences from playing, or performing around the world?

Nick – Well actually we were all a bunch of nobodies and we got the chance to take the trip of a lifetime. We should have known that this would come at a price. But being in a tourbus for so long with friends, playing music and deciding on a setlist with Marky while he was taking a dump with the door wide open are spinal tap moments that are invaluable. In the book you can read quite some ups and downs. The final result was not the most lucrative when it comes to money, but the experience is something no one will ever take away. And I, the other band members and some many fans/friends were part of this and even today all these people can relate to this. For all of them it feels like there little part of rock’n’roll legacy. I am so proud I shared it with so many kids.

Alan – There could be a lot of questions, but people can read all about it in your book „I Heartbreak The Ramones“. If you were to take a section of the book and write in three points what it is roughly about?

Nick – Most of the book is a sneak preview of life on the road, the good, the bad and the ugly shit that goes around and whatever people do for the love of music.

Alan – The book is out in July 2024. How are you doing with distribution and sales?

Nick – It is now distributed worldwide. In the UK you can get it through Earth Island Books but online it is available through Lulu.com. Sales are satifying and the good thing is that it appeals to a much broader audience than just Ramones fans. Anyone who was ever in a small band and hoped to break big should read this… and then get a decent job hahaha!

Alan – Has anyone expressed interest in translating into other languages? Maybe to Japanese?

Nick – There are plans for translations. I have a US publisher who insists on releasing it in French, Spanish, Italian, German and Portuguese but that still has to materialize. As for now the English version should be accessible to most of the people.

Alan – When the book is out. You didn’t say, damn I forgot to write this? Or are you satisfied with what you wrote?

Nick – Well, just after I finished the book, Dee Jaywalker, SpeedKings sologuitarist died. We had been in a fight for over twenty years. The book brought us back together in he contributed some stuff. He even made it to the first release party where we actually played a couple of songs. But he was to ill. We planned a second party with him but he didn’t make it. So just recently I added I more chapter to the book: Dee, Me and The Devil Makes Three. It is his obituary. I am happy we reconciled in the end. He loved the book and I treasure the comments he made about it.

Alan – There are millions of Ramones fans around the world. Have you had any responses to the book yet?

Nick – I get really good responses, especially from all the fans and friends who are mentioned in the book. For them it is really a trip down memory lane. Most people who read it enjoy the on the road feeling of it and some people who actually know Marky told me: “we believe you” and that means a lot. But I also got some really bad reviews. Someone claimed that I was blowing the whole thing up to be a rock’n’roll star while actually I had hoped that people would understand that I am anything but a star. Just a kid who loves music, got entangled with some big names and finally paid the price for it. But like Henry Rollins once told me: “Opinions are like assholes, everyone has one!”

Alan – Where can I buy the book? Any good booksellers (laughter)?

Nick – As mentionned before, Earth Island books, assorted shops around the world and LULU.COM

Alan – Will you be preparing anything else as time goes on? A group?

Nick – Since the book came out I moved to Italy for part of the year. I am still quite busy with “the decent” job I got after my musical endeavors and I have some ideas for another book on the Hells Angel in the chapter “ Colors And Swastikas” of my book. He died a couple of years ago and  got a hold on his estate. The story behind all that is another spinal tap story. So to be continued.

And for the music, I am in a project with someone from Sweden. We intend to record an album next year and we might get the collaboration of another surviving Ramone hehehe!

Alan – Thanks for the chat and as I wrote. You can read all about it in the book „I Heartbreak The Ramones“. Thanks to you and David Gamage for putting me in touch with you.

Nick – The pleasure is all mine!

I Heartbreak The Ramones

Nick Cooper

Fifty years ago, the Ramones revolutionized the music industry when they gave the world punk rock, and even though they disbanded in 1996, their influence will live forever.

In 1999, Nick Cooper, a Belgian musician met Marky Ramone, the long-standing drummer of the Bruddahs from Queens. Together, they decided to start a band named Marky Ramone & The SpeedKings, and for three years, they toured Europe, Japan, and the US and recorded and released a live record and two albums.

‚I “Heartbreak“ The Ramones‘ is Nick Cooper’s unfiltered tale of those intense and electrifying years on the road. It explores the highs and lows, the ego clashes, the constant battle between passion for music and business in the entertainment industry, and the disintegrating friendship between a true believer and his idol.

Nick’s story is blunt, humorous, and always grounded in reality. His book pulls back the curtain on life with a Ramone but never seeks to settle scores, and makes the reader feel like they’re part of the road crew on a warts and all tour documentary movie.

Never false nor vindictive, rock ‚n‘ roll fans will be captivated by the candid behind-the-scenes disclosures that fill the pages of ‚I “Heartbreak” The Ramones‘ and the book also includes hundreds of previously unpublished photographs, that pay tribute to the nightmare journey a couple of nobody musicians undertook with a renowned punk rock legend.

Twenty years after the fact, Nick realized he had to share the story of his lifelong dream of becoming a rock’n’roll star that had driven him since childhood, that joining The SpeedKings allowed him to taste, as he indulged and reveled in the live fast, everything turned up to eleven world of sex, drugs, and punk rock that he’d always fantasized about.

While it doesn’t cater to the sugar-coated soft shoe whimsy that the mainstream pop industry force feeds the masses, ‚I “Heartbreak” The Ramones‘ will resonate with musicians who never left the rehearsal room, speak volumes to those who harboured aspirations of making it big but always fell short and serves as an all too real reminder that it’s a long way to the top if you wanna rock’n’roll. Join Nick on the road to ruin, as he travels down the highway to Hell and eventually realises that some dreams should never come true.