Born2Drill nejsou extra dlouho na hudební scéně, však dostávají se do čím dál většího povědomí nejen po republice. V nedávné době vydali svou prvotinu která je po čertech dobrá.
Alan – Ahoj Pepo. Kdy kapela vznikla?
Pepa – Nazdárek, kapela v téhle podobě vznikla ke konci roku 2023. Takže jsme celkem mlaďoši :-D, tím myslím „služebně“ 😀
Alan – Born2Drill jsi zakládal ty. Před tím jsi měl jakou skupinu? A členové kapely současní i předchozí hráli v čem?
Pepa – Kapelu jsem dal dohromady já, to je fakt. Dřív jsem měl kapelu jménem Skleníkový Efekt, to byl rok někdy cca 2005 a hráli jsme takovej surovej punk. Dokonce jednu věc od skleníků hrajeme i v Born2Drill. Kluci jsou muzikanti, ale myslím, že krom Honzy, který hraje ve 111 Pivní peruti dodnes, tak nikde nehráli. Byli to domácí hudebníci.
Alan – Nedávno jste měnili basáka. Toto proběhlo z důvodů odcestování do USA? Kde jste hledali novou basu?
Pepa – Jj, to je pravda. Petr odjel pracovně mimo ČR a my byli postaveni před rozhodnutí co dál. Nejdřív jsem situaci vyřešil, že za Petra zaskakoval kámoš Mirus, ale bylo to logisticky neřešitelný, ptz. Mirek bydlí v Jihlavě a musel dojíždět. Tak jsme se dohodli, že se kouknu po někom z Prahy. První kdo mě napadl byl právě Honza ze 111 Pivní Peruti, kde hraje na kytaru, tak jen jestli o někom neví a jemu se ten nápad líbil na tolik, že si koupil basu a nastoupil na místo basáka, a už první zkouškou dokázal, že to bude masakr.
Alan – Nápad pojmenovat kapelu Born2Drill byl koho? A proč tento název?
Pepa – Název jsme hledali nějakou dobu, ale nic zajímavého nás nenapadlo, než přišel David bubeník a řekl, že by to mohlo být Born2Drill. Mě to udělalo radost, ptz s manželkou Lucií provozujeme gym s tímhle názvem a vlasně to dává smysl, že se kapela takhle jmenuje, ptz. kapela vlastně vznikla v gymu.
Alan – Sranda – Fitness Punk. Zkušebnu máte ve fitku?
Pepa – Přesně fitness punk je pro nás naprosto přirozený. Ptz já se trénováním živím a i ostatní členové kapely dost makaj a starají se o sebe. Jsme veliký sportovci a věnujeme se jak klasickýmu fitness, tak bojovým sportům. Zkušebnu máme u bubeníka ve sklepě. V gymu jsme měli jen pár zkoušek. Je tam hroznej zvuk a hlavně když jsme tam zkoušeli, tak jsem musel zavřít, aby tam nikdo nebyl, no a to není moc výhodný.
Alan – Jaký odkaz Born2Drill dává?
Pepa – Odkaz, no asi takový, že chci, aby lidi viděli, i že punkáči jsou dobrý lidi, a že se nás nemusí bát. Pro mě je nejdůležitější moje rodina, pro tu dýchám a pracuju. A kapela je zábava, svoje děti beru často sebou na koncerty ať vidí, že když někdo vypadá jinak než lidi na ulici, tak to neznamená, že je to zrovna kokot. Tak odkaz, asi poučení, zdravý životní styl a zábava.
Alan – Probereme si skladbu po skladbě. Vem to po hudební stránce a i po textové, jen ve zkratce.
Polib si – Tahle vznikla v poslední třetině desky, a zrovna basáka někdo sral, tak jsem mu řekl, že mu složím song. Všechny riffy na desce jsem dával dokupy já a mě se líbí jednoduchost, rychlost.
B2D – Tahle je o nás, a vnikla z kraje naši tvorby.
Systémová Kontrola – Tohle je srdcovka. Tuhle jsme právě hráli ve Skleníkovým Efektu. Riff tehdy vymýšlel Mirus i text napsal Mirus. Systémovku máme moooc rádi. Je úderná a to se nám líbí. Nehrajeme melodickej punk no 😀
Myšlenky – Tohle je úplně první vál co jsme dali dohromady. Pojednává o tom, že mi přijde směšný, že se dnes už dávno dospělý lidi drží s bydlením u rodičů. Tak to je vlastně návod, aby šli už do hajzlu a starali se o sebe sami.
Nemáš Názor – U týhle jsem chtěl udělat trochu jinou, možná pomalejší a vznikl totální válec. Text je o sociálních sítích, který všichni používáme, ale nic se nesmí přehánět.
Začátek Konce – ZK je vlasně z moji práce. Já pracuju jako osobní trenér a text je o tréninku s klientem co příjde prvně.
Cesta – Zas u Cesty jsem chtěl agresivní riff, rychlý bicí a text, že když něco chceš, tak se nesmíš bát pro to udělat vše potřebný abys toho dosáhnul.
Vítěz – Vítěz pojednává o tom, že mi přijde, že se dnes z dětí vychovávají sněhový vločky a to já se svýma dětma dělat nechci.
Zlatý časy – Riff vznikl tak, aby to bylo rychlý. Hlavně rychlý. Text je o životě v Chrudimi, kde jsme žili a punkovali. Bylo to skvělý.
Desatero – Desatero je desatero :-D. Já teda nejsem věřící, ale myslím si, že tohle jsou pravidla, který by měl každý dodržovat aby se nám všem žilo líp. Rozhodně to není pojatý jako desatro shit, ale je to pozitivně naladěný text o desateru.
Dýleři – Riff – cíl, rychlost a agrese. Text je o tom, že mi vadí dýleři který prodávají dětem. Nemám nic proti drogám, každý ať si dělá co chce, ale např. já ani nikdo z kapely drogy nebere, ptz sportujeme. A svým dětem vysvětluju, že drogy jsou špatný. Děti jsou v tomhle hodně zranitelný a měli by jsme je chránit před tímhle nebezpečím.
Nesmíš se bát – Tohle je taky srdcovka. Tuhle s námi zpívají moje děti, když jsou na koncertě se mnou. Dokonce i Terku jsem vzal sebou do studia a je na desce. Je to pozitivní song o tom, že někdy je potřeba udělat něco i čeho se bojíme, abychom měli lepší život. Je důležitý pochopit, že prohra není ostuda, ale je to potřebný zážitek pro budování osobnosti a nalezení cesty vzhůru.
Alan – Na albu máš i hosty. Kdo je tam a proč jsi vzal právě je?
Pepa – Jasně máme tam hned 2 hosty. Už jsem se o nich zmiňoval výš. Jeden je Mirus, kámoš s kterým jsme měli tu kapelu a Mirus je skvělý zpěvák a autor Systémový kontroly. On nám ten song dal, tak mi přijde fér, aby si ho taky zazpíval. Když má čas, jede na koncert a systémovku si dáme spolu.
Druhý host je Terka. Moje dcera, která se objevila na songu Nesmíš se bát, kde dělá vokály. Byl by tam i Denis – syn, ale nemohl jsem ho v tu chvíli uvolnit ze školy. Tak má smolíka, a já ho musím dát na další desku.
Alan – Raw punk jako dobrý, no nezdá se ti že tak trochu zajíždíte i do dis beatu?
Pepa – Jo moc děkuju, že se to líbí. No já celý mládí až do teď jsem poslouchal rychlý punk, crust core atd. Tak hrát pomaleji mi přijde nemožný a pro mě nudný :-D. Mě ta rychlost přijde skvělá a co pozoruju, líbí se to i lidem.
Alan – Kdo vás jako kapelu ovlivnil?
Pepa – Myslím, že každý z kapely v ní má svoje prsty a každý tam dává co může. Jsme parta kámošů, na většině se domlouváme společně a bez problémů. Tak nemůžu říct kdo ji ovlivnil, ptz každý tam má svůj jasnej zásek, co ho s kapelou pojí.
Alan – V první polovině března proběhl křest alba. Byli jsme tam a vše proběhlo naprosto suprově. Čekal jsi to?
Pepa – Tak spíš než čekal, jsem jen doufal. Pro propagaci jsem udělal co jsem mohl a modlil jsem se aby přišli lidi, co se nakonec podařilo a věřím, že pro většinu návštěvníků to byl skvělej zážitek. I my jsme říkali, že to bylo skvělý a že to musíme zopakovat. Já jsem tam nepil, abych měl celou akci maximálně pod kontrolou a i tak jsem si to užil na maximum. Skvělý byl náš tah, se domluvit s Anetou jestli to odmoderuje, to si myslím, že bylo naprosto skvělý a v takovým typu koncertů to bylo neobvyklí. Tak že za mě – SUPER
Alan – 13 pátek v Modré vopici tak nějak slovo dalo slovo, a začalo se lehce přemejšlet když to tak dobře dopadlo že by se z toho udělala perioda. Prostě pravidelný festival, co ty na to?
Pepa – S klukama už jsme se o tom bavili a zatím to vypadá, že to budeme pořádat pravidelně. Akce byla opravdu vydařená a pro lidi, co mají rádi tvrdý punk, to bylo naprosto skvělý. Dost návštěvníků mi to tam aspoň říkalo, tak proč to nezopakovat.
Alan – Hodíme i pár legrací které si zažil s kapelou? Nebo klidně celá kapela se může vyjádřit. Co jste měli za vtipné zážitky z hraní? Tak příkladně, po tlamě dostal zloděj, to mi přišlo hodně vtipný. Prostě si fakt naběhl.
Pepa – No vtipný tehdy bylo, když jsme začínali a jeli jsme hrát do Uherského Brodu, kam jsme jeli 5h, odehráli jsme skoro prázdnýmu sálu, lidi nechápali co se děje, když jsme hráli a koukali na nás jako na blázny. Po nás nastoupil nějakej DJ z Ibizy a najednou byl sál ale totálně narvanej. Chodili jsme tam koukat a tlemili jsme se tomu dalších 5h domu a ujasnili jsme si kam budem a kam nebudem jezdit hrát.
Alan – Otázka mimo kapelu. Jak stíháš práci a muziku? Skupinu? Protže ono podnikat (znám to) to je úvazek na 7 dní v týdnu 18hodin denně. Aspoň u tebe. Nebo máš nějaké lidi kteří to občas za tebe vezmou? A ostatní? Opět to řeknu otevřeně, dělat na směny a to skoro po celé republice je trochu záhul.
Pepa – Já mám obrovskou podporu v rodině. Lůca mě podporuje na maximum. No ale s prací je to někdy těžký. Jak jsem psal, s Lůcou provozujeme středně veliký gym, kde já zařizuju administrativu, sociální sítě, reklamy a údržbu co zvládnu. Do toho tam dělám trenéra, to mě hlavně živý. Tak že hodinově to je velice náročný, ptz denně mám průměrně 8 tréninků a k tomu další provozní záležitosti. Potom tu jsou zkoušky, který máme v týdnu, ptz jsem se s klukama domluvil, že o víkendu chci být s rodinou. Když teda zrovna nehrajeme. Ale i to jsme řešili, že není náš cíl hrát každý víkend pa a so, ale klidně jen 1 za měsíc. To zas kvůli rodině, chci trávit čas se svými blízkými v dny volna co to jen jde. Např. na léto jsme se domluvili jen na 3 koncertech, ať máme i volno. Kapela mě – nás baví, ale zas je tu i ostatní život, kterej nechci vojebat kvůli koncertům. Prostě všeho ať je akorát.
Alan – Kde všude se v letošním roce uvidíme? Tak Chrudim festival jasně. Kde dál? Aspoň ty základní koncerty a festivaly. A co Slovensko? Nezajedeme si někam přes Ilegality?
Pepa – Tak co se týká léta, začínáme 11.7. na Proč Festu co pořádají kamarádi z Víme Proč. Pak se uvidíme 23.7. na More Noise For Life v Podbořanech, který jsme vzali jen že je to čtvrtek a bude volný víkend 😀 a hlavně věřím, že to bude dobrý na kontakty, ptz tam budem jedna z mála kapel z ČR. No a další pecka je Kravín Fest 1.8. , kde jsou super kapely. A další je samozřejmě naše oblíbená Chrudim Punk Fest. Tam děkujeme klukům z Bandy, že nás už podruhý pozvali a musím říct, že tenhle fesťák jde parádně nahoru a je to pro nás čest tam hrát. Na Slovensko bych se moc rád podíval a s klukama s Ilegality jsem v kontaktu a třeba něco klapne. Necháme se překvapit.
Alan – Kde jste album nahrávali? Kde dělali mix? A vydání se ujal Cecek? Nebo tam máte jiné propojení?
Pepa – Album jsme nahrávali v Pardubicích u Martina ve Street Sound. Tam nám Marťas udělal kompletku od náběrů až po finální verzi na hudební platformy a do Loděnic na vinyl. Vydal nám to Cecek, u kterýho jsme nechali udělat rovnou i trika.
Alan – Ono když lehce přimhouříme oko – tak cena za vydání, nehrání + merchandise, vyjde skoro na stejné peníze jako koupě malého 1,1 vozu. To jen aby si naši čtenáři udělali představu.
Pepa – Hele je to tak, není to zrovna levný, to je fakt. Ono jednu cifru stojí zvuk, další bombu stojí lisování vinylu a samozřejmě trika, nášivky. Jako celek to rozhodně provětrá peněženku, ale my jsme měli jasně nastavený priority, tak nebylo o čem. Jeden můj dobrej kamarád mě říkal, že teď kdybych už v životě neudělal ani ťuk, tak už takhle jsem toho zvládnul dost. Ale to není můj případ a jsem moc rád, že i kluků. Rozhodně teď jsme začali makat na novým materiálu na další desku, kterou už chceme udělat trochu líp, tolik nepospíchat a víc si se vším pohrát. Tak ty investice budou pokračovat. Ale je to koníček, tak o co jde, žejo.
Alan – Otázek a povídání by bylo strašně moc, tak to asi utnem, a uděláme to na pokračování až koncem podzima bude dokument Born2Drill. Dáme další rozhovor. Ať se daří – a Chrudim fest to jistí.
Pepa – Jo skvělý. Já moc děkuju za tenhle rozhovor, a samozřejmě budu moc rád s odstupem času za další ať si řekneme co je novýho. Každopádně se těším, až se potkáme na nějaký super akci, kde bude hrát tvrdej punk.
