Existence skupiny Shores of Null se datuje od roku 2013. Jejich přelomové album The Loss of Beauty z roku 2023 jim otevřelo další možnosti. Velký odrazem byl rok 2024 při vystoupení na festivale Hellfest kdy začali být bernou mincí v metalovém světě. Než vyjde nové album dáme lehčí rozhovor, ať i (my – vy) se o této skupině dozvíte více.
Alan – Ahoj do Itálie.
Raffaele – Ahoj Alane, je mi potěšením dělat s tebou tento rozhovor a zdravím všechny čtenáře Magazínu.
Alan – Jedna velká otázka. Jak jste se dali dohromady? Kdo byl na jejím prvopočátku? Kdo je v současné sestavě? A členové kapely hrály, nebo ještě aktivně hrají v dalších kapelách?
Raffaele – Kapela oficiálně vznikla v roce 2013. Gabriele a já jsme začali spolupracovat výměnou nápadů a návrhů písní. Jakmile jsme dokončili psaní potenciálního alba, podělili jsme se o písně s Davidem, který je opravdu ocenil. Brzy poté se přidali Emiliano a Matteo a vytvořili sestavu, která trvá dodnes. Každý z nás měl předchozí zkušenosti v jiných kapelách: Davide například hrál v stoner kapele Zippo; Gabriele v The Orange Man Theory, kapele mísící death metal a hardcore, a v současné době spolupracuje jako člen turné s The Foreshadowing. Emiliano vždy spolupracoval s různými kapelami a přinesl své zkušenosti do mnoha projektů, zatímco Matteo hrál v kapele s názvem Il Grande Scisma D’Oriente, která si pohrávala se zvuky. Pokud jde o mě, hrál jsem v Mens Phrenetica.
I dnes zůstává sestava původní, i když jsou chvíle, kdy potřebujeme náhradníky na některá vystoupení nebo se k nám připojí další kytarista. Zejména Lorenzo Carlini z Invernoir nahradil Mattea na basu po většinu turné s Swallow The Sun, Draconian a Avatarium a později nás doprovázel na několika koncertech jako třetí kytarista. Leonardo Sapio (Thecodontion) nám také pomohl s několika vystoupeními a při turné, hrál na baskytaru, když Matteo nebyl k dispozici.
Alan – Jak si v současné době stojíte v metalu jak v Itálii, tak ve zbytku světa?
Raffaele – V Itálii se cítíme součástí scény, která, i když není obrovská, je plná talentovaných a oddaných kapel. V zahraničí, zejména v Evropě, jsme získali skvělou zpětnou vazbu, částečně díky turné, které nám umožnilo oslovit širší publikum. V roce 2023 jsme absolvovali turné s Swallow The Sun, jak jsem již zmínil, což byla neuvěřitelná příležitost zahrát si před publikem sladěným s naší hudbou. V roce 2024 jsme vystupovali na velkých festivalech v Evropě, jako je Rock Imperium a Hellfest, v USA na 70Ktons metal, spolu s turné ve Finsku a po Itálii a skoro v celé Evropě. Začínáme vidět plody let tvrdé práce, ale stále je co dělat.
Alan – Za svou existenci máte venku 4 alba. Z toho je jedno akustické. Můžeš nám to trochu popsat?
Raffaele – Vlastně jsme zatím vydali pět alb, včetně „Quiet Whispers“. Je to akustické album nahrané živě v Traffic Garden v Římě. Bylo to v období po pandemii, kdy stále platila omezení koncertů, tak jsme se rozhodli některé naše písně přehrát akusticky. Setlist obsahoval skladby z našich prvních dvou alb a akustickou verzi úryvku z „Beyond The Shores“. Záměrem bylo vytvořit něco intimního, co by předvedlo jiný rozměr naší hudby. Byl to experiment, který jsme opravdu ocenili, a umožnil nám vrátit se k živému hraní po měsících omezení.
Alan – Vy máte jednu specialitku mezi třetím a čtvrtým albem. Je to taková trochu zapeklitá věc. Na druhou stranu by se dalo říci že je to i trochu vtipné, úsměvné. Řekni nám k tomu více proč čtvrté album které mělo vyjít jako třetí …….. sranda.
Raffaele – „The Loss of Beauty“ mělo být původně naše třetí album. Už to bylo hotové, když jsme se rozhodli napsat a nahrát „Beyond The Shores“, experimentálnější projekt. V té době jsme byli v rozporu s naším vydavatelstvím Candlelight, které chtělo třetí album, ale nebyli jsme spokojeni s podporou, které se nám dostalo pro „Black Drapes For Tomorrow“. Rozhodli jsme se tedy vytvořit něco úplně jiného, abychom se osvobodili od této smlouvy. Naštěstí se nám podařilo ukončit dohodu a ocitli jsme se se dvěma alby hotovými přibližně ve stejnou dobu. Pandemie pak změnila naše plány: rozhodli jsme se vydat nejprve „Beyond The Shores“, protože nám to přišlo vhodnější pro toto introspektivní období – jedna 38minutová skladba, která vyžadovala soustředěný poslech. „The Loss of Beauty“ přišla později, když se věci vracely do normálu.
Alan – Když už jsme u těch srandiček. Nějaké vtipné story za dobu své existence máte?
Raffaele – Během turné s Swallow The Sun jsme na konci každého koncertu uzavřeli show outrem vyslaným přímo z PC do beden. Během stejného turné jsme v tourbusu často zpívali velmi slavnou finskou píseň společně s Swallow The Sun, což nás bavilo. Na konci závěrečného koncertu, kdy jsme naposledy očekávali obvyklé outro, se Matti, zvukař turné, rozhodl zahrát místo toho tu finskou píseň, což nám poskytlo chvilku čisté zábavy. Byl to nezapomenutelný večer, poslední z turné, které si budu určitě pamatovat do konce života.
Alan – Pojďme se podívat na vaše skladby, a to nejen z posledního alba. Máte řekněme 7 skladeb o kterých by jste mohli něco více říci? Dám příklad. Mysleli jsme že tato píseň bude spíše jen doplněk na albu, a překvapením pro nás bylo že ji lidé chtějí nejvíce abychom ji hráli. Podobné, nebo jiné story u vašich top 7 skladeb?
Raffaele – Každá píseň představuje kus naší historie, odrážející jak osobní zkušenosti, tak hudební vývoj kapely. Řeknu vám něco o sedmi konkrétních skladbách.
„Quiescent“ Je jednou z nejreprezentativnějších skladeb z našeho debutového alba. Kombinuje melancholii a sílu a byl to jeden z prvních kusů, kde jsme našli rovnováhu mezi těžkými a melodickými částmi. Pro nás zůstává symbolem našich kořenů a cesty, kterou jsme se jako kapela vydali. Nemyslím si, že jsme někdy hráli koncert, aniž bychom to nezahrnuli.
„A New Death Is Born“ Byla skladba, kterou jsme zpočátku nezahrnovali do našich živých setů, dokud jsme ji nezahráli poprvé a nepocítili její silný dopad jako závěrečná píseň. Je silná, evokující, rychlá a melodická. Právě teď je to moje oblíbená skladba na uzavření show.
„My Darkest Years“ Je inspirován příběhem mého dědečka během druhé světové války, kdy přežil díky pomoci jedné ženy v Řecku. Tato píseň mi umožňuje cítit silné emoce na každém koncertě, protože je pro mě příběh osobní. Davidovy vokální linky dokonale zachycují bolest a naději obsažené v tomto příběhu.
„The Last Flower“ Je jednou z nejvýznamnějších skladeb z The Loss of Beauty. Vypráví příběh o světě, kde zůstala jen jedna květina, symbolizující krásu, kterou musíme zachovat. Je to určitě jedna z písní, která u publika nejvíce rezonovala, a v současnosti je to naše nejsledovanější skladba na YouTube.
„House of Cries“ Je zoufalá skladba, která začíná úderným úderem, než se zvrhne do temných a melancholických melodií. Vypráví příběh starého blázince a je to píseň, kterou jsme v poslední době hráli méně často. Je to jeden z mých osobních favoritů, i když mám pocit, že oslovil méně posluchačů. Máme tendenci ji hrát, když sdílíme pódium s black-metalově orientovanými kapelami nebo během večerů s temnější tématikou.
„Ruins Alive“ Je další skladba z našeho debutového alba a je to píseň, kterou si rádi hrajeme při každé příležitosti. Naši fanoušci ji oceňují zejména pro její rychlé tempo a melancholické melodie. Je to jedna z našich charakteristických skladeb.
„Beyond the Shores (On Death and Dying)“ Byl speciální projekt, jedna 38minutová kompozice. Byla koncipována jako emocionální cesta, zkoumající pět fází smutku inspirovaná knihou Elisabeth Kübler-Ross On Death and Dying. Její nekonvenční struktura nám umožnila posunout se za hranice našeho obvyklého stylu, včetně orchestrálních aranží a momentů čisté introspekce.
Alan – Odrazem do povědomí metalového osazenstva byl tedy hlavně Hellfest. Kde jste tam hráli, s kým jste se setkali? A co vám to tedy přineslo? Evropské turné, možnost si zahrát v USA – Japonsku?
Raffaele – Na Hellfestu jsme měli tu čest vystoupit na Temple Stage, jedné z nejikoničtějších scén pro náš žánr. Byl to neuvěřitelný zážitek od chvíle, kdy jsme dorazili: atmosféra byla jedinečná a my jsme se ponořili do toho, co je skutečně rájem pro metalisty. Hrát v takovém prostředí, obklopeni některými z nejlepších kapel na světové scéně, bylo pro nás okamžikem velké hrdosti.
Potkali jsme mnoho umělců, které obdivujeme, sdíleli jsme zkušenosti a příběhy. Byla to také důležitá příležitost k navázání profesionálních spojení: festivaly tohoto kalibru vám umožní, aby si vás všimli nejen diváci, ale i profesionálové z oboru.
Na začátku roku 2024 jsme vystoupili na 70000 Tons of Metal, ale to byla zatím naše jediná zkušenost mimo Evropu. Účast na velkých festivalech jako Hellfest, Rock Imperium a 70000 Tons je součástí naší cesty k rozšíření našich obzorů.
Doufáme, že v budoucnu budeme vystupovat po celém světě, je to dlouhá cesta před námi.
Alan – Naši čtenáři jsou hlavně z Čech a ze Slovenska. Znáte nějaké skupiny z těchto dvou zemí? A znáte nějaké příkladně festivaly v těchto dvou zemí?
Raffaele – Už jsme měli několikrát možnost zahrát si v Praze i Bratislavě, včetně MetalGate Czech Death Fest v roce 2022. Tato show byla obzvláště významná, protože znamenala naše úplně první vystoupení v zahraničí po pandemii. Jednoho dne bychom rádi zahráli na Brutal Assault na skutečně jednom z nejlepších festivalů současnosti. I když nejsem odborník na české a slovenské kapely, narazil jsem na neuvěřitelné počiny z této oblasti, jako je Malokarpatan a Cult of Fire. Také jsme párkrát hráli na stejných festivalech s Gutalaxem, to byl přinejmenším zábavný zážitek.
Alan – Vaše live nahrávka, nevyjde i na LP/CD?
Raffaele – V tuto chvíli neplánujeme vydat live na LP, pravděpodobně bude CD verze. Bude také k dispozici v digitálním formátu, aby byla pro naše publikum dostupnější. Věříme, že digitální formát je tím nejbezprostřednějším a nejpraktičtějším způsobem, jak toto live sdílet, zejména pro fanoušky, kteří nás nemohli vidět naživo.
To znamená, že naše živé vystoupení na Hellfestu bylo plně zpřístupněno na Thunderflixu, což fanouškům nabízí šanci znovu si tento zážitek prožít. Možnosti fyzického vydání budeme zvažovat pouze v případě, že bude výrazná poptávka nebo pokud dokážeme vytvořit produkt s přidanou hodnotou pro naše podporovatele.
Alan – Je to možná brzy se ptát, ale na kdy budete připravovat nové album?
Raffaele – Vlastně už pracujeme na nových nápadech a v předprodukční fázi pro naše další album. Mnoho skladeb je již v pokročilé fázi a začínáme je nahrávat jako dema, abychom doladili aranže. Zatím však nemáme přesné datum vydání, protože bychom rádi věnovali dostatek času tomu, abychom zajistili, že každý detail bude dobře propracovaný.
Cílem je vytvořit něco konzistentního s naší identitou a zároveň zavést do našeho zvuku nové prvky. Zkoumáme různá řešení a aranžmá, abychom posunuli hranice našeho obvyklého stylu a zároveň zůstali věrní naší hudební podstatě. Doufáme, že se s publikem brzy podělíme o některé náhledy!
Alan – Díky za rozhovor. Další rozhovor dáme při novém albu, nebo pokud pojedete na koncerty do Čech nebo na Slovensko. To uvidíme.
Raffaele – Bylo mi potěšením, Alane! Rádi uděláme další rozhovor, až budeme mít aktuality o dalším albu nebo o jakýchkoli vystoupeních ve vaší oblasti. Bylo by skvělé potkat čtenáře přímo před pódiem. Srdečně zdravím vás a všechny fanoušky v České republice a i na Slovensku!
Shores Of Null has been around since 2013. Their breakthrough album The Loss of Beauty from 2023 opened up new possibilities for them. A big reflection was in 2024 when they performed at the Hellfest festival, where they became a household name in the metal world. Before the new album comes out, we’ll do a light interview so that (we – you) can learn more about this band.
Alan – Hello to Italy.
Raffaele – Hello Alan, it’s a pleasure to be here, and greetings to all the readers of Magazine.
Alan – One big question. How did you get together? Who was at the beginning? Who is in the current line-up? And did the band members play or are they still actively playing in other bands?
Raffaele – The band officially formed in 2013. Gabriele and I started working together by exchanging ideas and song drafts. Once we had completed writing a potential album, we shared the songs with Davide, who really appreciated them. Soon after, Emiliano and Matteo joined, forming the line-up that still stands today. Each of us had previous experiences in other bands: for example, Davide played in the stoner band Zippo; Gabriele in The Orange Man Theory, a band blending death metal and hardcore, and he is currently collaborating as a touring member with The Foreshadowing. Emiliano has always collaborated with various bands, bringing his experience to multiple projects, while Matteo played in a band called Il Grande Scisma D’Oriente, which explored unique sounds. As for me, I played in Mens Phrenetica.
Even today, the line-up remains the original one, although there are times when we need substitutes for certain live shows or are joined by an additional guitarist. Notably, Lorenzo Carlini from Invernoir replaced Matteo on bass for most of the tour with Swallow The Sun, Draconian, and Avatarium, and he later accompanied us in several live performances as a third guitarist. Leonardo Sapio (Thecodontion) also helped us with some shows and tours, playing bass when Matteo was unavailable.
Alan – How do you currently stand in metal in Italy and the rest of the world?
Raffaele – In Italy, we feel part of a scene that, while not huge, is filled with talented and dedicated bands. Abroad, especially in Europe, we’ve received great feedback, thanks in part to tours that allowed us to reach a wider audience. In 2023, we toured with Swallow The Sun, as I mentioned earlier, which was an incredible opportunity to play in front of an audience aligned with our music. In 2024, we performed at major festivals in Europe, such as Rock Imperium and Hellfest, in USA at 70Ktons of metal, alongside a tour in Finland and several dates across Italy and Europe. We’re starting to see the fruits of years of hard work, but there’s still so much to do.
Alan – You’ve released 4 albums in your existence. One of them is acoustic. Can you describe it a little bit?
Raffaele – Actually, we’ve released five albums so far, including “Quiet Whispers.” It’s an acoustic album recorded live at Traffic Garden in Rome. This was during the post-pandemic period when restrictions on concerts were still in place, so we decided to reinterpret some of our songs acoustically. The setlist included tracks from our first two albums and an acoustic version of an excerpt from “Beyond The Shores.” The idea was to create something intimate, showcasing a different dimension of our music. It was an experiment we truly appreciated, and it allowed us to return to live performances after months of restrictions.
Alan – You have one special thing between the third and fourth albums. It’s a bit complicated. On the other hand, you could say that it’s also a bit funny. Tell us more about why the fourth album was supposed to be released as the third.
Raffaele – “The Loss of Beauty” was originally meant to be our third album. It was already completed when we decided to write and record “Beyond The Shores,” a more experimental project. At the time, we were at odds with our label, Candlelight, which wanted a third album, but we were dissatisfied with the support we received for “Black Drapes For Tomorrow.” So, we decided to create something entirely different to break free from that contract. Fortunately, we managed to end the agreement and found ourselves with two albums ready around the same time. The pandemic then changed our plans: we chose to release “Beyond The Shores” first, as it felt more fitting for that introspective period—a single 38-minute track that required focused listening. “The Loss of Beauty” came later, when things were returning to normal.
Alan – Speaking of funny things. Do you have any funny stories from your existence?
Raffaele – During the tour with Swallow The Sun, at the end of each concert, we would close the show with an outro sent directly from the control booth. During the same tour, while on the tour bus, we often sang a very famous Finnish song together with Swallow The Sun, which we found particularly amusing. At the end of the final concert, when we were expecting the usual outro one last time, Matti, the tour’s sound engineer, decided to play that Finnish song instead, giving us a moment of pure fun. It was a memorable evening, the last of a tour that I will surely remember for the rest of my life.
Alan – Let’s take a look at your songs, not just from the last album. Do you have, say, 7 songs that you could tell more about? I’ll give you an example. We thought that this song would be more of an addition to the album, and the surprise for us was that people wanted us to play it the most. Similar or different stories about your top 7 songs?
Raffaele – Each song represents a piece of our history, reflecting both personal experiences and the musical evolution of the band. Let me tell you something about seven specific tracks.
„Quiescent“ is one of the most representative tracks from our debut album. It combines melancholy and power, and it was one of the first pieces where we found our balance between heavy and melodic parts. For us, it remains a symbol of our roots and the path we’ve taken as a band. I don’t think we’ve ever played a live show without including it.
„A New Death Is Born“ was a track we initially didn’t include in our live sets until we played it for the first time and felt its powerful impact as a closing song. It’s powerful, evocative, fast, and melodic. Right now, it’s my favorite track to close a show.
„My Darkest Years“ is inspired by my grandfather’s story during World War II when he survived thanks to the help of a woman in Greece. This song allows me to feel strong emotions at every concert because of how personal the story is to me. Davide’s vocal lines perfectly capture the pain and hope contained in this story.
„The Last Flower“ is one of the most significant tracks from The Loss of Beauty. It tells the story of a world where only one flower remains, symbolizing the beauty we must preserve. It’s certainly one of the songs that has resonated the most with audiences, and it’s currently our most-viewed track on YouTube.
„House of Cries“ is a desperate track that begins with a blast beat before descending into dark and melancholic melodies. It tells the story of an old asylum and is a song we’ve played less often in recent times. It’s one of my personal favorites, though I feel it has reached fewer listeners. We tend to play it when sharing the stage with black-metal-oriented bands or during darker-themed evenings. I hope to bring it back to festivals in the future.
„Ruins Alive“ is another track from our debut album and is a song we enjoy playing at every opportunity. Our fans particularly appreciate it for its fast pace and melancholic melodies. It’s one of our signature tracks.
„Beyond the Shores (On Death and Dying)“ was a special project, a single 38-minute composition. It was conceived as an emotional journey, exploring the five stages of grief inspired by Elisabeth Kübler-Ross’s book On Death and Dying. Its unconventional structure allowed us to push beyond the limits of our usual style, including orchestral arrangements and moments of pure introspection.
Alan – So the reflection in the awareness of the metal crew was mainly Hellfest. Where did you play there, who did you meet? And what did it give to you? European tour, possibility to play in USA – Japan?
Raffaele – At Hellfest, we had the honor of performing on the Temple Stage, one of the most iconic stages for our genre. It was an incredible experience from the moment we arrived: the atmosphere was unique, and we immersed ourselves in what truly is a paradise for metalheads. Playing in such a setting, surrounded by some of the best bands in the global scene, was a moment of great pride for us.
We met many artists we admire, sharing experiences and stories. It was also an important opportunity to create professional connections: festivals of this caliber allow you to be noticed not only by the audience but also by industry professionals.
At the beginning of 2024, we performed at 70000 Tons of Metal, but that was our only experience outside of Europe so far. Participating in major festivals like Hellfest, Rock Imperium, and 70000 Tons is part of our journey to expand our horizons.
We hope to perform all over the world in the future, but it’s a long road ahead.
Alan – Our readers are mainly from the Czech Republic and Slovakia. Do you know any bands from these two countries? And do you know any festivals in these two countries?
Raffaele – We’ve had the chance to play in both Prague and Bratislava a few times before, including at MetalGate Czech Death Fest in 2022. That show was especially meaningful as it marked our very first performance abroad after the pandemic. One day, we’d love to play Brutal Assault at it’s truly one of the best festivals out there right now. While I’m not an expert on Czech and Slovakian bands, I’ve come across some incredible acts from that area, like Malokarpatan and Cult of Fire. We also played a few times at the same festivals with Gutalax, that was a fun experience to say the least.
Alan – Your live recording, won´t it be released on LP/CD?
Raffaele – At the moment, we do not plan to release the live recording on LP but there will be probably a CD version. It will also be available in digital format to make it more accessible to our audience. We believe the digital format is the most immediate and practical way to share this performance, especially for fans who couldn’t see us live.
That said, our Hellfest live performance has been made fully available on Thunderflix, offering fans a chance to relive that experience. We will consider physical release options only if there is significant demand or if we can create a product with added value for our supporters.
Alan – It’s probably too early to ask, but when will you prepare for a new album?
Raffaele – We are actually already working on new ideas and in the pre-production phase for our next album. Many tracks are already in an advanced stage, and we are starting to record them as demos to refine the arrangements. However, we don’t have a precise release date yet because we like to take the necessary time to ensure every detail is well-crafted.
The goal is to create something consistent with our identity while introducing new elements to our sound. We are exploring different solutions and arrangements to push the boundaries of our usual style while staying true to our musical essence. We hope to share some previews with our audience soon!
Alan – Thanks for the interview. We’ll do another interview with the new album, or if you go to concerts in the Czech Republic or Slovakia. We’ll see.
Raffaele – It was a pleasure, Alan! We’d be happy to do another interview when we have updates on the next album or for any shows in your area. It would be great to meet the readers of Hell Magazine directly in front of the stage. A warm greeting to you and all the fans in the Czech Republic and Slovakia!
