Derev je progresivní rocková kapela, která uchvacuje celosvětové publikum svou inovativní směsí progresivního rocku a tradiční středovýchodní hudby. Po útěku před válkou na Blízkém východě a nalezení útočiště v kanadském Torontu. Bubeník Michel Karakach se znovu sešel se svým nejlepším přítelem, kytaristou Armandem Bablanianem, aby proměnili to, co bylo kdysi pouhým dětským snem, v mocnou realitu.
Alan – Ahoj Derev. Palec nahoru za dobře udělané album.
Michel – Děkujeme. Jsme opravdu spokojeni s odezvou, kterou od fanoušků zatím dostáváme.
Alan – Odkud pocházíte? Momentálně žijete v Kanadě ano? Toronto ano? Všichni?
Michel – Jsme z celého světa. Armando a já (Michel) máme arménský původ, on je Ital a já jsem ze Sýrie. Baskytarista Stan je z Ruska. Klávesák Ran je z Izraele a náš současný zpěvák Mike je z Kanady. Všichni žijeme v oblasti Velkého Toronta. Za zmínku také stojí, že zpěvák na albu, Adel Saflou, je také ze Sýrie a v současné době žije v Nizozemsku.
Alan – Po příjezdu (příletu) do Kanady, kdy jste začali realizovat skupinu Derev?
Michel – Derev vlastně vznikl, když jsme se s Armandem setkali asi před 15 lety na střední škole v Kuvajtu. Oba jsme byli velmi zapálení pro hudbu a chtěli jsme se jí živit. Bohužel kvůli stigmatu rocku a metalu na blízkém východě jsme v projektu nemohli pokračovat a vydali jsme se každý svou cestou na univerzitu. Armando přijel do Kanady a já jsem se vrátil do Sýrie. Vzpomínka na rok 2018, kdy jsem kvůli probíhající válce v Sýrii mohl imigrovat do Kanady prostřednictvím uprchlického programu. Po příjezdu jsem kontaktoval Armanda, aby projekt oživil, a společně jsme to zrealizovali. Dnes jsme tady se dvěma vydanými alby a koncertujeme po Kanadě se třemi dalšími fantastickými muzikanty.
Alan – Kdo tvoří skupinu? Jak jste se dali dohromady?
Michel – Armando (kytara) a já (bicí) jsme spoluzakládající členové kapely. Nedávno, těsně před vydáním nového alba, jsme se setkali se Stanem, Ranem a Mikem. Dělali jsme konkurz na členy kapely a měli jsme štěstí, že jsme je našli.
Alan – Kolik vydání máte tedy venku? Alb a videoklipů?
Michel – První EP „Leap of Faith“ jsme vydali v roce 2021 s animovaným videoklipem k písni „Futile“, hudební videoklip k písni „Turab“ a lyric videem k písni „Delayed“. Naše studiové album „Troubled Mind“ vyšlo v březnu letošního roku s animovaným videoklipem k písni „Room 9“, videoklip k písni „Tides of Time“ a lyric videem k písni „Cyclone“.
Alan – V nedávné době jste vypustili dlouhohrající album s názvem Troubled Mind. Popiš nám skladby ve zkratce. Jak hudební stránku tak texty/příběhy.
Buried Voice – Album začíná skladbou „Come forward, brother brother brother, step out of your cell“ (Vyjdi ven z cely, utrápený bratře), která zve posluchače, aby se vydali na cestu sebepoznání. Vrhá světlo na naše nejtemnější chyby a tajemství, která se snažíme ignorovat, před nimiž utíkáme a která skrýváme, zdůrazňuje nevyhnutelný růst naší viny, když jsou tyto pravdy pohřbeny. Refrén zdůrazňuje vytrvalý hlas našeho podvědomí, který nás nabádá, abychom se postavili svým strachům a uznali své chyby.
Zatímco prostřední část ukazuje boj protagonisty s vlastními myšlenkami, píseň končí slokou „You hold the key in your hands“ (Klíč držíš ve svých rukou), která nám připomíná, že cesta k opravdové svobodě a štěstí leží v našich vlastních rukou. Hudebně se jedná o silnou sedmiminutovou skladbu s množstvím prognostických prvků a různými náladami, která nabízí ukázku toho, co přijde.
Cyclone – V návaznosti na vyprávění se tato píseň točí kolem negativních myšlenek, které trápí naši mysl a neustále nám připomínají naši vnímanou nehodnost a nedostatky. Tento duševní stav, známý jako „syndrom podvodníka“, nás nutí pochybovat o našich dovednostech a úspěších a zanechává v nás pocit nehodnosti, studu a strachu z odhalení. Píseň tyto myšlenky zobrazuje jako antagonistu, který pronásleduje a mučí protagonistu a zdůrazňuje jeho slabosti a chyby. Název písně odráží tuto uměleckou vizi a symbolizuje neúprosný cyklón, který nachází klid pouze v chaosu. Základem písně je minimalistický kytarový pattern, který se opakuje v celé skladbě a pomalu stupňuje napětí, jak se přidávají basy a bicí, a vytváří pomalou napínavou atmosféru.
Crawl Space – Tato krátká skladba slouží jako most, který vás přenese z cyklónu ve vaší vlastní hlavě do temné a znepokojivé místnosti v psychiatrické léčebně. Klaustrofobní atmosféra vám skutečně připomíná pobyt v prolézacím prostoru. Skladba nenápadně naznačuje, co vás čeká v následující skladbě.
Room 9 – Tato skladba představuje vrchol intenzity alba, a to jak hudebně, tak textově. Její koncept se točí kolem schizofrenie, jedné z nejzávažnějších duševních chorob. Záměrem při napsání této písně bylo ilustrovat boje schizofrenních jedinců, kteří se potýkají s příznaky psychózy, halucinacemi a dezorganizovanými myšlenkami a činy.
Píseň zobrazuje schizofrenního pacienta uzavřeného ve starém ústavu, uvězněného v neustálém stavu psychózy, pronásledovaného halucinacemi a bludy. Pacient si představuje cestu ven a vydává se na cestu ztracených vzpomínek, jen aby se ocitl zpět ve stejné místnosti, navždy uvězněný. Název písně s názvem „Room 9“ odkazuje na číslo pacientova pokoje a má význam v japonské kultuře, kde slovo pro „devět“ („ku“) zní jako slovo pro bolest nebo utrpení.
Hudebně je to nejtěžší skladba na albu, která si udržuje neúnavnou intenzitu od začátku do konce. Takt 7/8 umocňuje pocit naléhavosti a odráží neustálý stav spěchu protagonisty. Zvu všechny ke shlédnutí hudebního videa k této písni, které přibližuje její příběh.
Paracusia – Naše první instrumentální skladba! Původně tato píseň nebyla napsána jako instrumentální. Věděli jsme, že máme silný základ s hlavními částmi písně, ale v určitém okamžiku se přidávání textu zdálo nucené, a tak jsme se rozhodli ji ponechat jako instrumentální skladbu a využít ji k prezentaci členů kapely. Konkrétně Stana a Rana, kteří v této skladbě září. Stylisticky je to také trochu chameleon. Mění se z funky optimistického grooveu do arabského feelingu, pak do tradičního heavy riffu, jen aby se uklidnila zpět do téměř latinskoamerického jazzového stylu. „Paracusia“ znamená sluchové halucinace; slyšíš věcí, které tam ve skutečnosti nejsou, název, který doplňuje hlavní téma alba.
Tides of Time – Tato skladba ukazuje úzkost z „kognitivní nehybnosti“, mentální pasti, která vede ke snaze znovu vytvořit minulé události, které člověk prožil. Tímto způsobem se člověk snaží získat zpět to, co zanechal, a uvízne na místě, které již v realitě neexistuje.
Opustit své rodné město v Sýrii ve věku 25 let, poté, co jsem získal tolik úžasných přátel, vzpomínek a zážitků, byl boj, o kterém jsem nikdy nevěděl, že se s ním budu muset vypořádat, dokud se tak nestalo. Zjistit, že si znovu a znovu vzpomínám na svůj minulý život, mě inspirovalo k tomu, abych o tom napsal jako o formě terapie. Nevěděl jsem, že se jedná o skutečnou duševní diagnózu, dokud jsem si o ní neprovedl menší průzkum. Tato píseň vyniká svým akustickým přístupem v první části, – akustická kytara, basa a cajon. Odtud se skladba buduje a roste, dokud nedosáhne kytarového sóla.
Měli jsme možnost spolupracovat s Michaelem Caem na vytvoření krásného hudebního videa k této písni, které skutečně zachycuje diskutovaný duševní stav.
Darker Self – Tato píseň je o přijetí našeho pravého já. Konkrétně o té instinktivní, zvířecí stránce, kterou často potlačujeme ve snaze zalíbit se ostatním a zapadnout. Ignorování této stránky nás v těžkých časech činí slabými, křehkými a nešťastnými. Naše temnější já je vylíčeno jako zvíře v hibernaci. Text začíná lákáním tohoto zvířete: „Povstaň a setřes ze sebe prach.“ Jak píseň postupuje, začínáme chápat skutečnou hodnotu těchto vlastností, které byly považovány za hanebné, a učíme se je přijmout, spíše než je pohřbívat. Tato skladba přináší silné poselství: bez ohledu na to, jak moc jsme nedokonalí, prvním krokem k uzdravení je přijetí každé části nás samých – našeho dědictví, zkušeností, chyb a nemocí. Pouze odstraněním masky, kterou nosíme, se můžeme povznést a stát se lepší verzí sebe sama.
Hudebně tato píseň nabízí trochu od všeho. Intro Durbakkah, po kterém brzy následuje těžký kytarový riff, je odkazem na Opeth. Mísí jemné akustické party s těžkými, temnými tématy a kytarovými sóly. Píseň nemá tradiční strukturu; Místo osmitaktového refrénu je zde jednořádkový háček, který se opakuje v celé písni a outru.
Trace Within – Tato píseň nabízí melancholické ztvárnění skladby „Complicated Grief“, případu dlouhotrvající deprese trvající roky po ztrátě milované osoby. Vykresluje scénu truchlícího protagonisty, který stojí před hrobem svého blízkého, vzpomíná na společnou minulost a cítí jeho přítomnost, touží po znamení, které by tento pocit potvrdilo. Píseň s názvem „A Trace Within“ odkazuje na trvalé pouto, které v protagonistovi zůstává, stopu, která si neustále žádá, abychom ji sledovali.
Po hudební stránce nabízí tato píseň nový vhled do našeho zvuku. Na rozdíl od hudebně složitějších skladeb je tato skladba relativně jednoduchá, ale odhaluje jinou stránku kapely. Je pozoruhodné, že tato píseň představuje první pokus kapely o použití elektronických beatů, odchylující se od jejich tradičních akustických kořenů. Navíc je tato píseň první, v níž ženský vokál poskytuje talentovaná Hiske Oosterwijk a klavírní sólo napsal a zahrál Ran Zehavi.
Alan – Vy sklízíte docela velké ohlasy, dokonce nejen po Kanadě. Pochlubte se.
Michel – Ano, na album jsme dostali skvělé recenze od evropských i mezinárodních profesionálů z hudebního průmyslu. Nejpozoruhodnější byl rozhovor a recenze alba „Cyclone“ v časopise PROG, časopise číslo 1 o progresivním rocku na světě. Poděkování patří našemu publicistovi Jonu Asherovi za to, že nám toho hodně zprostředkoval.
Alan – Na rok 2025 co máte připraveno k albu. Tour po státech i Evropě? Kam vyrazíte?
Michel – Nedávno jsme absolvovali turné po Ontariu, Quebecu a východním cípu Kanady, hned při vydání alba. Momentálně koncertujeme po západní Kanadě až po Vancouver v Britské Kolumbii a zpět, s plánovanými více než 15 koncerty. Zvažujeme turné po Evropě v brzku, ale do USA se z logistických důvodů v blízké budoucnosti pravděpodobně nedostaneme, ale jsme vždy připraveni využít jakoukoli příležitost, která se nám naskytne.
Alan – Jak jste spokojení s tímto dílem? A při koncertování jaké máte odezvy od publika?
Michel – Nevěděli jsme, jak na něj lidé zareagují, než jsme ho vydali. Od té doby jsme dostali spoustu pozitivních ohlasů. Nejčastější reakcí bylo co nám lidi říkali, jak emocionálně podmanivé album je a jak se s některými písněmi dokáží ztotožnit na velmi osobní úrovni. Jako by byly napsány jen pro ně. Také nás překvapilo, že lidé jako své oblíbené zdůrazňovali písně, u kterých jsme neočekávali, že se s nimi budou zaobírat, jako například instrumentální skladba nebo poslední píseň na albu.
Co se týče živých vystoupení, energie fanoušků byla ohromně pozitivní a s každým koncertem se setkáváme s dalšími lidmi, kteří nás vidí poprvé a jsou naším vystoupením ohromeni. Takže jsme s celkovou reakcí docela spokojeni.
Alan – Když už jsme u toho koncertování. Máte nějaké vtipné zážitky co se vám přihodilo na koncertě, na cestě na koncert, nebo při natáčení alba či klipů?
Michel – No, nenazval bych tuhle událost vtipnou, ale je to docela zajímavý příběh, o který se s vámi chci podělit. Cestovali jsme z Quebecu do New Brunswick, abychom odehráli koncert v Bathurstu. Po 8 hodinách jízdy jsme se ocitli na silnici uprostřed ničeho, bez světel, bez aut a bez telefonního ani internetového signálu. Najednou se uprostřed silnice objevil los, což nás donutilo odbočit, protože jsme jeli rychlostí 100 km/h. Kdybychom do toho obřího losa narazili, pravděpodobně bychom teď tento rozhovor nedělali. O pár minut později jsme píchli pneumatiku, což nás donutilo vyndat všechno naše cestovní vybavení a nástroje, abychom mohli auto zvednout a pneumatiku vyměnit. Takže jsme uprostřed ničeho, žádná auta neprojíždějí, žádný telefonní signál, žádná komunikace s okolním světem a naše vybavení je na kraji silnice… v tu chvíli na nás začal linout déšť. Byla to docela těžká situace, ale podařilo se nám pneumatiku vyměnit a dojet do cíle. Byl to rozhodně příběh, který stálo za zmínku během celého turné.
Alan – Zůstaneme u živého hraní. Na jaký koncert, vystoupení nejvíce vzpomínáte? Jaké bylo pro vás top vystoupení?
Michel – Nedávno jsme odehráli koncert k vydání našeho alba v Supermarketu v našem rodném Torontu, což byl pro nás všechny velmi speciální večer. Vidět, jak je místo plně obsazené, a obrovské množství fanoušků bylo prostě neuvěřitelné. Nemluvě o úžasných hudebnících, kteří se k nám na ten večer připojili. Byl to jeden z těch večerů, kdy se hvězdy sešly a všechno šlo perfektně.
Alan – Momentálně nejvyšší meta kterou jste dosáhli? Co si myslíte že pro vás byl zatím největší úspěch?
Michel – Během naší dosavadní kariéry jsme dosáhli mnoha významných úspěchů. Jedním z nich je prezentace ve významných časopisech a médiích a dalším je možnost hrát na kanadských festivalech. Ale kdybych měl vyzdvihnout jednu konkrétní událost, pravděpodobně by to bylo, že jsme předskakovali finské kapele „Swallow the Sun“ ve Velvet Underground v Torontu. Mimochodem, to byl náš druhý koncert vůbec.
Alan – Zine čtou hlavně v Čechách a na Slovensku. Znáte tyto dvě krajiny? A nějaké skupiny, nebo umělce z těchto dvou zemí znáte?
Michel – Rozhodně ano, náš baskytarista Stan byl v České republice hodně o ní mluvil jak se mu líbila. Neznáme sice žádné metalové kapely z těchto dvou zemí, ale po tomto rozhovoru se to dostane na první místo mezi naše nejčastější dotazy ve vyhledávání Google.
Alan – Díky za rozhovor a rozebrání alba. Doufám že se někdy v Evropě uvidíme na festivale.
Michel – Nemůžeme se dočkat, až se setkáme se všemi našimi fanoušky v Evropě, doufejme, že už to bude velmi brzy.
ENGLISH:
Derev is a progressive rock band that captivates a global audience with its innovative blend of progressive rock and traditional Middle Eastern music. After fleeing the war in the Middle East and finding refuge in Toronto, Canada. Drummer Michel Karakach reunited with his best friend, guitarist Armand Bablanian, to turn what was once just a childhood dream into a powerful reality.
Alan – Hi Derev. Thumbs up for a well-made album.
Michel – Thank you for having us. We’re really happy with the response we’ve been getting from the fans so far.
Alan – Where are you from? Do you currently live in Canada? Toronto? Everyone?
Michel – We’re from all over the world. Armando and I (Michel) have Armenian origins, he’s Italian, and I’m from Syria. Our bass player Stan is from Russia. Our Keyboardist, Ran, is from Israel, and our current vocalist, Mike, is from Canada. We’re all living across the Greater Toronto Area. Also worth mentioning is that the vocalist on the album, Adel Saflou, is also from Syria and currently residing in the Netherlands.
Alan – After arriving (flying) to Canada, when did you start to realize Derev?
Michel – Derev actually began when Armando & I met around 15 years ago back in high school in Kuwait. We were both very passionate about Music and wanted to make a living off of it. Unfortunately, due to the stigma around Rock & Metal music in the Middle East, we weren’t able to pursue the project and went our separate ways to go to University. Armando came to Canada, and I went back to Syria. Flashback to 2018, when I was able to immigrate to Canada through a refugee program due to the ongoing war in Syria. After arriving, I contacted Armando to revive the project, and we made it happen, and here we are today with 2 albums released, touring Canada with 3 other fantastic musicians.
Alan – Who is in the band? How did you get together?
Michel – Armando (guitar) and I (drums) are the co-founding members of the band. We met Stan, Ran, and Mike recently right before releasing the new album. We were auditioning for band members and were lucky to have found them.
Alan – So how many releases do you have out? Albums and music videos?
Michel – We released our first EP “Leap of Faith” in 2021 with an animation video for “Futile”, a music video for “Turab”, and a lyric video for “Delayed”. “Troubled Mind”, our full-length album, was released in March of this year with an animation video for “Room 9”, a music video for “Tides of Time”, and a lyric video for “Cyclone”.
Alan – You recently released a full-length album called Troubled Mind. Describe the songs briefly. Both the musical side and the lyrics/stories.
Buried Voice:
The album opens with “Come forth, troubled brother, step outside your cell,” inviting listeners to embark on this journey of self-discovery. It sheds light on our darkest faults and secrets we try to ignore, run away from, and conceal, highlighting the inevitable growth of our guilt when these truths are buried. The chorus emphasizes the persistent voice of our subconscious, urging us to confront our fears and acknowledge our mistakes.
While the middle section showcases the struggle of the protagonist with their own thoughts, the song concludes with “You hold the key in your hands,” reminding us that the path to true freedom and happiness lies within our own grasp. Musically, it’s a powerful 7-minute track with a lot of proggy elements and different moods throughout, offering a preview of what’s to come.
Cyclone:
Building on the narrative, this song revolves around the negative thoughts that plague our minds, constantly reminding us of our perceived unworthiness and shortcomings. This mental state, known as „Imposter Syndrome,“ makes us doubt our skills and successes, leaving us feeling unworthy, ashamed, and fearful of being exposed. The song portrays these thoughts as an antagonist chasing and tormenting the protagonist, emphasizing their weaknesses and mistakes. The song’s title reflects this artistic vision, symbolizing a relentless cyclone that only finds peace in chaos. The song’s foundation is the minimalist guitar pattern, which repeats throughout the song, slowly building the tension as the bass and drums join in, creating a slow yet tension-filled atmosphere.
Crawl Space:
This short track serves as a bridge, taking you from the cyclone in your own head into a dark and disturbing room in a mental asylum. The claustrophobic atmosphere really feels like being in a crawl space. The track subtly hints at what’s to come in the following track.
Room 9:
This track marks the album’s peak of intensity, both musically and lyrically. Its concept revolves around Schizophrenia, one of the most severe mental illnesses. The intention behind writing this song was to illustrate the struggles of schizophrenic individuals dealing with symptoms of psychosis, hallucinations, and disorganized thoughts and actions.
The song portrays a schizophrenic patient confined in an old asylum, trapped in a perpetual state of psychosis, haunted by hallucinations and delusions. As the patient imagines a way out, he embarks on a journey of lost memories, only to find himself back in the same room, trapped forever. Titled „Room 9,“ the song’s name refers to the patient’s room number and carries a significance in Japanese culture, where the word for „nine“ („ku“) sounds like the word for pain or suffering.
Musically, this is the heaviest track on the album, maintaining relentless intensity from start to finish. The 7/8 time signature adds to the sense of urgency, mirroring the protagonist’s constant state of rush. I invite everyone to watch this song’s music video as it brings the song’s story to life.
Paracusia:
Our first instrumental track! Initially, this song was not being written as an instrumental. We knew we had a strong foundation with the main sections of the song, but at some point, adding lyrics was feeling forced, so we decided to keep it as an instrumental track and use it to showcase the band members. Specifically Stan and Ran, who shine on this track. Stylistically, it’s also a bit of a chameleon. It morphs from a funky upbeat groove to an Arabic feel, then a traditional heavy riff, only to calm back down to an almost Latin jazz style. “Paracusia” means auditory hallucinations; hearing things that are not really there, a name that complements the main theme of the album.
Tides of Time:
This track showcases the distress of “cognitive immobility”, a mental trap that leads to an effort to recreate past incidents that one lived in the past. By doing so, the person attempts to retrieve what was left behind, leaving them stuck in a place that no longer exists in reality.
Leaving my hometown in Syria at the age of 25, after having built so many wonderful friendships, memories, and experiences, was a struggle I never knew I’d have to deal with until I did. Finding myself reminiscing over and over about my past life inspired me to write about it as a form of therapy. I never knew this was an actual mental diagnosis until I did some research on it. This song stands out because of its acoustic approach in the first section, carried out by acoustic guitar, bass, and cajon. From there, it builds and grows until it reaches the guitar solo.
We had the opportunity to work with Michael Cao to create a beautiful music video for this song that really captures the mental state discussed.
Darker Self:
This song talks about embracing our true selves. Specifically, the instinctual, animalistic side we often suppress in an attempt to please others and fit in. Ignoring this side of us in dire times renders us weak, fragile, and miserable. Our darker self is portrayed as a beast in hibernation, the lyrics start by enticing this animal to “Rise up and shake the dust off.”. As the song progresses, we begin to understand the true value of these traits that were deemed disgraceful and learn to embrace them, rather than bury them. This track delivers a powerful message: no matter how flawed we may be, the first step towards healing is accepting every part of ourselves — our heritage, experiences, mistakes, and illnesses. Only by removing the mask we wear can we rise above and become a better version of ourselves.
Musically, this song offers a bit of everything. The Durbakkah intro, which is soon followed by a heavy guitar riff, is a nod to Opeth. It blends mellow acoustic parts with heavy, dark themes and guitar solos. The song doesn’t have a traditional structure; instead of an 8-bar chorus, there is a one-line hook that repeats throughout the song and the outro.
A Trace Within:
This song offers a melancholic portrayal of „Complicated Grief,“ a case of prolonged depression lasting years after the loss of a loved one. It paints a scene of a grieving protagonist standing before their loved one’s grave, reminiscing about their past together and sensing their presence, yearning for a sign to affirm that feeling. Titled „A Trace Within,“ the song refers to the enduring bond that remains within the protagonist, a trace that continuously begs to be pursued.
On the musical side, this song offers a novel taste of our sound. Unlike the more musically intricate tracks, this piece is relatively simple, yet reveals a different side of the band. Notably, this song marks the band’s first attempt at using electronic beats, diverging from their traditional acoustic roots. Moreover, this song is the first to have female vocals provided by the talented Hiske Oosterwijk and a piano solo written and performed by Ran Zehavi.
Alan – You are getting quite a lot of feedback, not only in Canada. Tell us about it.
Michel – Yes, we are, we’ve received great reviews of the album from European and international industry professionals. Most notable was an interview and a review of “Cyclone” on PROG magazine, the number 1 progressive rock magazine in the world. Shout out to our publicist, Jon Asher, for facilitating a lot of that.
Alan – What do you have in store for the album for 2025? A tour of the States and Europe? Where will you go?
Michel – We recently toured Ontario, Quebec, and Eastern Canada in anticipation of releasing the album. We’re currently touring Western Canada, going all the way to Vancouver, B.C, and back, with 15+ shows on the horizon. We’re also looking into touring Europe after, but the U.S will most likely not happen in the near future due to logistical reasons, but we’re always up for any opportunity that comes our way.
Alan – How satisfied are you with this work? And what kind of feedback do you get from the audience when you perform?
Michel – We didn’t really know how people would react to this release until it was out. Since then, we’ve received tons of positive feedback. The most common response has been people telling us how emotionally captivating the album is, and how they can relate to some songs on a very personal level. As if they were written just for them. We were also surprised by people highlighting songs as their favorites that we didn’t expect them to engage with, like the instrumental or the last song on the album.
As for the live performance, the energy of the fans has been overwhelmingly positive, and every show we get to meet more people who are seeing us for the first time and are blown away by the performance. So, we’re pretty happy with people’s response overall.
Alan – Speaking of performing. Do you have any funny experiences that happened to you at a concert, on the way to a concert, or while recording an album or music video?
Michel – Well, I wouldn’t call this incident funny, but it’s quite an interesting story to share with you. We were travelling from Quebec to New Brunswick to play a show in Bathurst. After 8 hours of driving, we found ourselves on a road in the middle of nowhere, with no lights, no cars around, and no phone or internet signals. All of a sudden, a moose appeared in the middle of the road, which caused us to divert as we were driving 100 Km/h. If we were to hit that giant moose, we’d probably not be having this interview now. A few minutes later, we get a flat tire, which forces us to get all of our touring gear and instruments out to be able to lift the car and change the tire. So, we’re in the middle of nowhere, no cars passing by, no phone signal, no communication with the outside world, and our gear is on the side of the road…that’s when rain starts pouring down on us. This was a pretty tough situation to handle, but we managed to change the tire and get back to our destination. It was definitely a story worth mentioning throughout the tour.
Alan – Let’s stick to live playing. What concert or performance do you remember the most? What was your top performance?
Michel – We recently played our album release show at the Supermarket in our hometown, Toronto, which was a very special night for all of us. Seeing the place fully booked and the sheer amount of support was just incredible. Not to mention the amazing musicians that joined us on that bill for the night. It was one of those nights when the stars aligned and everything went perfectly.
Alan – What is the highest goal you’ve reached so far? What do you think has been your biggest success so far?
Michel – There have been numerous major wins we’ve had throughout our career so far. Being featured on major news and media outlets is one of them, and getting the opportunity to play Canadian festivals is another. But if I were to highlight one specific incident, it would probably be us opening a show for the Finnish band “Swallow the Sun” at the Velvet Underground in Toronto. Which was our second show ever, by the way.
Alan – Zines are mainly read in the Czech Republic and Slovakia. Do you know these two countries? Do you know any bands or artists from these two countries?
Michel – We definitely do, our bass player Stan has been to the Czech Republic and had great things to say about it. We’re not really familiar with any Metal acts from either country, but that’s going to be on our top Google search queries after this interview.
Alan – Thanks for the interview and the breakdown of the album. I hope to see you at a festival in Europe sometime.
Michel – We can’t wait to meet all of our fans in Europe, hopefully very soon.
