ENGLISH BELOW
Trojice Night’s Edge existují od roku 2018. Za sebou mají několik nahrávek z nichž poslední nese název the World that never was oficiálně vychází v 21 srpna 2025. Jejich hudební zaměření je velmi propletené, takže jim musíte přijít na chuť. Mají co ukázat – a kombinaci hudebních vlivů je činí velmi zajímavou skupinou.
Alan – Ahoj bando. Jak se máte? Co nového v Baltimoru?
Brian – Daří se nám, jsme sice velmi zaneprázdněni vydáním alba, ale i tak se nám daří! Baltimore je pořád stejný, zde je fantastické publikum, lidé chodí ve velkém na jakékoliv akce.
Alan – Od roku 2018 existujete v tomto složení dosud? Brian Haran, Damian Remmell, Dan Hunt. Kdo na co tedy hrajete?
Brian – Prošli jsme si několika změnami v sestavě, ale Dan je s kapelou od roku 2019 a Damian se připojil začátkem roku 2023. Já (Brian) jsem kapelu založil v roce 2018. Dan hraje na bicí, Damian na kytaru a já zpívám, hraji na basu a starám se o všechny klávesy a orchestrální aranžmá.
Alan – Za svou dobu existence jste vydali kolik dlouhohrajících alb? A jejich rozdílnost?
Brian – Naše čtvrté album s názvem The World That Never Was vychází 21. srpna. Každé další album je dalším krokem od předchozího a myslím, že jsme na třetím albu Strangers, které vyšlo v roce 2023, skutečně začali hledat svůj vlastní zvuk. Nicméně i toto nejnovější album je velkým krokem vpřed.
Alan – Když už jsme u té rozdílnosti. Máte velmi zajímavou tvorbu. Alespoň pro mě. Každé album je trochu jiné, ale vezměme toto poslední the World that never was. Zde máte opět alternativní metal propojen s alternativním rockem, to tvoří základ. A teď co vše dále, já tam slyším. New Wave, indie rock, emo core, pop, gothic – ufffff je toho hodně. Přesto jste z mého pohledu velmi zajímavý, a vše dobře do sebe zapadá.
Brian – Děkuji! I když v naší hudbě nutně nevyhledáváme žádné konkrétní žánry, rozhodně pokrýváme spoustu oblastí. Myslím, že velkou částí toho je to, že máme tolik různých vlivů a všechny se objevují v různých částech naší hudby. Od Mastodon přes Type O Negative až po Deftones, Coheed a Cambrii plus další. Myslím, že spíše než abych se snažil spadat do konkrétního subžánru, naši hudbu spojuje atmosféra a psaní písní. Myslím, že energické a zajímavé aranžmá jsou jedním z určujících rysů našich písní a tyto aranžmá nás někdy zavedou do podivných směrů!
Alan – Když jsme trochu probrali hudbu a vaše zaměření, mohli bychom probrat celek. Můžete ve zkratce popsat skladby? Jak po textové tak po hudební stránce?
Someone To Stay – Kytarový progresivní rock, který posluchači dává ochutnat různé prvky, které na albu přinášíme. Textově píseň nastoluje témata identity a její ztráty, která jsou prozkoumávána v celém textu.
If You Loved Me – Tohle je hlavní singl a pravděpodobně nejpřímočařejší píseň na albu. Velmi chytlavý refrén s velkým vlivem HIM, doomy bridge a drtící kytarové sólo. Text je svěžím pohledem na známé téma – ztráta lásky.
Man of Many Faces – Tohle je jedna z mých nejoblíbenějších skladeb na albu. Začíná to drtivým riffem a postupně se mění v super zábavný a chytlavý refrén ve stylu pop punku, doplněný „wow-oahs“ a tleskáním. Píseň se dotýká tématu tváří, které si nasazujeme před ostatními…
Love Fiction – „Nejpohodovější“ píseň na albu, Love Fiction, je plná vibrací a atmosféry, a přitom je stále energická a rocková. Opravdu temná, opravdu promyšlená melodie, která popisuje intimní vztah s vlastními temnějšími sklony a pocity, vnímání je jako domov a známé bezpečné místo.
Wish You Wouldn’t – Damianovi tato skladba hrozně připomíná Van Halen a já to chápu. Je to taková hymna středního tempa ve stylu 80. let s opravdu chytlavým refrénem a dalším strhujícím kytarovým sólem. Píseň vypráví o pocitu, kdy se člověk nedokáže ztotožnit s lidmi kolem sebe.
Overdue For Destruction – Tohle je pecka, čistý alternativní metalový jam. Těžké kytary, hutný zpěv a drsný refrén. Mluví o tom, jak být sám sobě nejhorším nepřítelem a uvědomit si, že jsi jím vždycky byl.
Smite – Další těžký kousek, Smite, prolamuje existencionální témata a zároveň nabízí jedny z nejjemnějších riffů, jaké kdy Night’s Edge vytvořil. Na konci je to drtivý breakdown.
Ataecina – Další můj osobní favorit, Ataecina, je o posedlosti, oddanosti a ztrátě vlastní identity, kdy jsi posedlí druhým člověkem. Tato píseň je pomalá, těžká a drtivě gotická. Vlivy Type O Negativ zde skutečně vyzařují.
Shapes In Grey Space I: Reaching –
Shapes In Grey Space II: Soaring –
Shapes In Grey Space III: Separating –
Chci mluvit o všech třech písních společně, protože textově všechny vyprávějí stejný příběh, stejnou parabolu o situaci ve stylu Twilight Zone, kdy se člověk probudí ve svém světě a zjistí, že všichni kolem něj zmizeli – co potom? Jak absence ostatních kolem vás ovlivňuje váš vlastní obraz sebe sama, vaši vlastní identitu? Velká část toho, kým si myslíme, že jsme, je založena na tom, jak si myslíme, že nás vidí ostatní, takže jakmile tohle odstraníme, kde nás to ponechá?
Hudebně je každá píseň jiná. Reaching je naše nejdelší píseň vůbec a jedna z našich nejprogresivnějších, kompletní se začátky a konci, změnami taktu a opravdu epickým kytarovým sólem. Soaring je přímočará 2,5 minutová alt metalová dobrota s obrovským refrénem a několika drtivými riffy a breakdowny. Separating je melodeathem inspirovaná energická píseň, která to všechno spojuje a dává albu závěrečné slovo. Nikdy předtím jsme neměli tři písně takto přímo propojené, takže doufáme, že si naši fanoušci užijí, když zde zkoušíme něco jiného, experimentujeme!
Alan – Jak vás berou v Baltimoru?
Brian – Baltimore je samozřejmě náš domov a milujeme naše fanoušky. Na koncertech nás tvrdě podporují. Právě jsme tam odehráli koncert a byli jsme ohromeni láskou, které se nám dostalo.
Alan – A mimo Baltimor? Celý stát?
Brian – V Marylandu existuje několik různých velmi skvělých míst. Jednou z našich nejoblíbenějších je metalová/nezávislá hudební scéna v oblasti Southern Maryland Tri-County. Je to místo, o kterém byste si nikdy nemysleli, že by mohlo mít dobrou hudební scénu, ale opravdu ji má a my tam rádi jezdíme hrát s kapelami jako Roachzilla. Každý rok pořádají fakt skvělý festival s názvem Roachfest, na kterém hrajeme poprvé letos v srpnu!
Alan – Vypíchneme i zahraničí. Odezvy na vaší tvorbu ze zahraničí máte jaké?
Brian – Nedávno jsme hráli v Rochesteru v New Yorku a skvěle jsme se bavili. Je úžasné sdílet naši hudbu s lidmi z různých scén, měst a států a setkávat se s lidmi, kteří se snaží svou hudbu prosazovat stejně tvrdě jako my. Je tam tolik skvělých muzikantů, kteří se všichni snaží, aby se o nich někdo dozvěděl.
Alan – Ohledně hraní. Vaše největší úspěchy jste měli kde? Při koncertování?
Brian – Naším největším úspěchem je vydání každého z našich alb, přičemž to nejnovější je samozřejmě to nejlepší. Práce na albu a proces jeho vydání mu může na chvíli odebrat kouzlo, ale když se ohlédnu zpět, vždycky jsem na to, co jsme vytvořili, hrdý.
Co se týče koncertů, měli jsme mnoho skvělých vystoupení s kapelami jako Visions of Atlantis nebo Birthday Massacre. Jakýkoli dobrý koncert mimo náš stát je pro nás také úspěchem, přičemž naším nejoblíbenějším je pravděpodobně festival, na kterém jsme hráli loni v Brimming Horn Meadery v Miltonu v Delaware.
Alan – Pokud chcete, tak by jste mohli napsat i největší propadáky, ale pokud ne, nic nepište.
Brian – Když se ohlédnu zpět, myslím, že největším nedostatkem je kvalita produkce, konkrétně našich prvních dvou alb. Hudbu si produkujeme sami a já se naučil nahrávat, produkovat a mixovat právě prací na našich albech. Mám pocit, že moje nezkušenost s prvními vydáními skladby zhatila.
Alan – Zkusíme se trochu pobavit, lze? Máte nějaké vtipné zážitky z natáčení alb, videí, nebo při koncertování?
Brian – Spoustu. Mohli bychom natočit hodinový gag reel. Je docela těžké sedět a vymýšlet konkrétní příklady, ale v podstatě celý čas trávíme spolu jako kapela a smějeme se všemu.
Alan – Do konce roku připravujete k albu co dalšího? Tour? Videa? Speciální vystoupení?
Brian – Ve stejný den jako album vyjde videoklip k písni „Soaring“ a po vydání plánujeme natočit ještě jeden videoklip z alba. Nyní přidáváme koncerty na podzim/zimu a jednáme o jarním turné po východním pobřeží USA.
Alan – Máte nějaký hudební vzor z kterého vycházíte jako skupina? Mozart, Vivaldi ….? Vtip.
Brian – Mám jich milion. Peter Steele z Type O Negative má obrovský vliv na skládání písní a texty, stejně jako Trent Reznor z NIN. Seznam lidí, kteří mě ovlivnili, je dlouhý.
Alan – Čeho by jste chtěli dosáhnout do budoucna? Koncertů máte spoustu.
Brian – Snažíme se hrát, co nejvíc to jde! Všichni pracujeme, takže většinou děláme jen víkendové koncerty typu bojovníků, ale pracujeme na přípravě krátkého turné na příští rok.
Koneckonců, chci jen dostat naši hudbu ven. Chci, aby si lidé poslechli a spojili se s tím, co jsme napsali. Nikdy v životě jsem si nevydělal ani korunu originální hudbou, kterou bych hned nevložil zpět do kapely – není to pro peníze. Je to z lásky k hudbě a z chtíče se o ni podělit s ostatními, protože když se ostatní lidé dokážou s naší hudbou ztotožnit, je to pro NÁS top. Umění a vyjádření jsou od toho, aby se sdílely.
Alan – Co Evropa? Nebudete mít namířeno do Evropy?
Brian – Moc bychom rádi, v tuto chvíli to není v plánu, nemám tušení, co budoucnost přinese! Možná se nám jednou podaří zúčastnit letního festivalového okruhu po Evropě! Wacken by byl vysněný vystoupení.
Alan – Díky za rozhovor. Děláte to dobře. A snad se někdy uvidíme.
Brian – Děkuji za tvůj čas, který si nám věnoval Alane!
The trio Night’s Edge has been around since 2018. They have released several records, the latest of which is called the World that never was and will be officially released on August 21, 2025.Their musical focus is very intertwined, so you have to get a taste of them. They have something to show, and the combination of musical influences makes them a very interesting group.
Alan – Hi guys. How are you? What’s new in Baltimore?
Brian – We are doing well, very busy with our upcoming album release, but doing well nevertheless! Baltimore is the same as it always is, always a good show to go to and an enthusiastic crowd to be a part of, or play to.
Alan – Have you existed in this line-up since 2018? Brian Haran, Damian Remmell, Dan Hunt. Who do you play on what?
Brian – We have been through a few lineup changes, but Dan has been with the band since 201,9 and Damian joined in early 2023. I (Brian) founded the band back in 2018. Dan plays drums, Damian plays guitar, and I sing, play bass, and take care of all of the keys and orchestration arrangements.
Alan – How many full-length albums have you released during your existence? And how different are they?
Brian – We are about to release our fourth album, The World That Never Was, on August 21st. Each album has been a progression from the last, and I think we really started to find our sound on our third album, Strangers, which came out in 2023. Nevertheless, this newest album is a big step forward even from that.
Alan – Speaking of the difference. You have a very different approach from what we are used to. At least for me. Each album is a little different, but let’s take this latest one, the World that Never Was. Here you have alternative metal again connected to alternative rock, that’s the basis. And now what else do I hear there? New Wave, indie rock, emo core, pop, gothic – uffffff there’s a lot. Still, from my point of view, you’re very interesting, and everything fits together well.
Brian – Thank you! While we don’t necessarily seek out any specific genres in our music, we definitely do cover a lot of ground. I think a big part of that is that we have so many different influences and they all come across in different parts of our music. From Mastodon to Type O Negative to Deftones to Coheed and Cambria and beyond. I think rather than trying to fall into a particular subgenre, our music is tied together by its atmosphere and songwriting. I think that propulsive and interesting arrangements are one of the defining features of our songs, and those arrangements sometimes take us into strange directions!
Alan – When we’ve discussed music and your focus a bit, we could discuss the whole thing. Can you briefly describe the songs? Both lyrically and musically?
Someone To Stay – A guitar forward proggy rocker that gives the listener a little taste of the different elements we are bringing forward on the album. Lyrically, the song sets up the themes of identity and the loss thereof that are explored throughout.
If You Loved Me – This is the lead single and probably the most straightforward song on the album. Very catchy chorus with a lot of HIM influence, doomy bridge, and a shredding guitar solo. Lyrics are a fresh take on a familiar subject – love gone wrong.
Man of Many Faces – This is one of my favorites on the album. Starts with a crushing riff and builds towards a super fun and catchy pop punk style chorus, complete with “woah-oahs” and claps. The song broaches the topics of the faces that we put on for others.
Love Fiction – The “chillest” song on the album, Love Fiction, is thick with vibes and atmosphere while still being propulsive and rocking. Really dark, really brooding tune that describes an intimate relationship with one’s darker tendencies and feelings, seeing them as home and a familiar safe place.
Wish You Wouldn’t – Damian says this song gives him Van Halen vibes and i get it. Very 80’s midtempo anthem with a really catchy chorus and another ripping guitar solo. The song talks about the feeling of being unable to relate to those around you.
Overdue For Destruction – This one is a ripper, a straight-up Alt metal jam. Heavy guitars, heavy vocals, and an in-your-face chorus. Talks about being one’s own worst enemy and realizing that you have always been that to yourself.
Smite – Another heavy one, Smite breaches existential topics while delivering some of the most caveman riff moments that Night’s Edge has ever produced. Crushing breakdown at the end of this one.
Ataecina – Another personal favorite, Ataecina is about obsession, and devotion, and losing one’s own identity in that obsession for another. This song is slow, heavy, and crushingly gothic. The Type O influences really shine through here.
Shapes In Grey Space I: Reaching –
Shapes In Grey Space II: Soaring –
Shapes In Grey Space III: Separating –
I actually want to talk about all three of these songs together because lyrically they all tell the same story, the same parable of a Twilight-zone esque situation of a person who awakens in their world to find that everyone else around them has disappeared – what then? How does the absence of others around you affect your own self-image, your own identity? So much of who we think we are is based on how we believe others see us, so once that is removed, where does that leave us?
Musically, each song is different, Reaching is our longest song ever and one of our most progressive, complete with starts and stops and time signature changes and a really epic guitar solo. Soaring is a direct 2.5 minutes of alt metal goodness, with a huge chorus and multiple crushing riffs and breakdowns. Separating is a melodeath-inspired driving song that ties it all together and puts the closing statement on the album. We have never had three songs be directly tied together like this before, so we hope that our fans enjoy us trying something different here!
Alan – How are you received in Baltimore?
Brian – Baltimore is our home, of course, and we love our fans here. They go hard for us at shows. We just played a show her,e and we were blown away by the love that we received.
Alan – And outside of Baltimore? The whole state?
Brian – Within Maryland, there are a few different very cool scenes, one of our favorites is the metal / independent music scene down in the Southern Maryland Tri-County area, it is a place you would never think would have a good music scene, but they really do and we love going down there to play with bands like Roachzilla. They actually put on a really cool festival every year called Roachfest, which we are playing for the first time this August!
Alan – We’ll also hit the road abroad. What kind of responses have you had to your work from abroad?
Brian – We just played up in Rochester, New York, not long ago and had a great time. It is awesome sharing our music with people from different scenes, cities, and states and meeting the people there who are pushing their music as hard as we are. There are so many awesome musicians all working to get themselves heard.
Alan – Regarding playing. Where have you had your greatest successes? While performing?
Brian – Our greatest successes have been putting out each of our albums, with the newest being the best of course. Working on the album and getting through the process of releasing it can kind of remove the magic from it for a time, but looking back, I always end up feeling proud of what we’ve made.
In terms of shows, we have had many awesome shows, including opening slots for bands like Visions of Atlantis or the Birthday Massacre. Any good show outside of our state is also a success for us, with our favorite probably being the festival we played last year at the Brimming Horn Meadery in Milton, DE.
Alan – If you want, you could also write about your biggest failures, but if you don’t, don’t write anything.
Brian – Looking back I think the biggest area that I have fallen short is in the production quality specifically of our first two albums. We self-produce our music and I learned how to record, produce, and mix just through working on our albums. I feel like my inexperience on the early releases sold the songs short.
Alan – Let’s try to have some fun, shall we? Do you have any funny experiences from recording albums, videos, or performing?
Brian – So many. We could make a gag reel an hour long. It’s pretty hard to sit and think of specific examples, but we spend basically our entire time together as a band laughing at everything.
Alan – What else are you preparing for the album by the end of the year? Tour? Videos? Special performances?
Brian – We will have a video for our song “Soaring” releasing the same day as the album and are planning on doing one more music video for a different song off the album post-release. We are adding shows for the fall/winter now and are in talks to set up a spring tour on the East Coast of the U.S.
Alan – Do you have a musical role model that you base your band on? Mozart, Vivaldi ….? Just kidding.
Brian – I have a million. Peter Steele from Type O is a huge songwriting and lyrical influence, as is Trent Reznor from NIN. Our influence list is long.
Alan – What would you like to achieve in the future? You have a lot of concerts.
Brian – We try to play as much as we can! All of us work, so we mostly just do weekend warrior-type of shows, but we are working on putting together a short tour for next year.
At the end of the day, I just want to get our music out there. I want people to listen and connect with what we have written. I’ve never made a dime in my life through original music that I didn’t put right back into the band – it’s not for money. It’s for the love of the music, and wanting to share that with others, because when other people are able to connect with our music, it makes our music even better for US. Art and expression are meant to be shared.
Alan – What about Europe? You won’t be heading to Europe?
Brian – We would love to, it is not in the cards at this moment but I have no idea what the future holds! Maybe one day we will be able to do the summer festival circuit in Europe! Wacken would be a dream gig.
Alan – Thanks for the interview. You’re doing a great job. And I hope to see you again sometime.
Brian – Thank you for your time Alan!
