Alan Rohan
FARBEN LEHER
Farben Leher je jednou z nejznámějších punkrockových kapel v Polsku, založená v roce 1986 Vojtěchem Wojdou, která ročně odehraje kolem 100 koncertů po celé zemi. Vystupují také na festivalech a v menších klubech v Německu, Rakousku a dalších státech. Kapela dosáhla průlomu v Polsku svým vystoupením na festivalu Jarocin v roce 1990, kde byla jedním z vítězů cen. Jejich první album „Bez pokory“ (německy: ohne Demut) vyšlo v roce 1991. Od té doby vydali Farben Lehre jedenáct studiových alb a poslední album „Projekt Punk“ vydali v prosinci 2013. Skupina společně hrála s die Toten Hosen na jejich turné Friss oder stirb v roce 2004.
Alan – Ahoj kapelo. Existujete už 37 let? Nebo ještě déle? Vaše prvopočátky vzniku?
Wojciech - Kapela FARBEN LEHRE totiž vznikla na podzim roku 1986, což se prakticky rovná době před 37 lety. Z první sestavy jsem zůstal jen já, tedy Wojciech Wojda (zpěv, texty). Začátky byly v těžkých, socialistických dobách, kdy nebyl internet, mobily, počítače atp. Začínali jsme vlastně v garáži našeho tehdejšího bubeníka Marka Knapa. Ze začátku jsme dva měsíce hráli jen covery a nakonec jsme začali skládat vlastní písničky. Debutový koncert se konal v mé bývalé škole, střední škole. Władysław Jagiello v Płocku, 13. října 1986. Hráli jsme skoro 60 minut a v hledišti bylo asi 200 lidí.
Alan – Rozhovor rozdělíme na dvě sekce, pokud to nevadí. V bývalém Čskoslovensku se poměrně dost špatně hrálo když měla skupina označení punk. Jak to bylo u vás v Polsku?
Wojciech – V Polsku byli i takové jevy, které se v té době nazývaly subkulturní mládež, úřady se na toto dívali neochotně. Narovnané, barevné vlasy (číro), kůže s cvočky, vojenské bundy a kalhoty nebo tkzv boty-bovver, boty byly cenzurovány, a to jak ve škole, v práci, tak v ulicích. Moc jsme se o to nestarali a dělali svou práci, i když – jako kapela – jsme měli problémy se zkušebnou, s hraním koncertů atd., ale dnes na naše pionýrské začátky v této těžké, komunistické realitě vzpomínám hodně se sentimentalitou.
Alan – Naháněla vás i tajná policie, tak jak tomu bylo v Československu u punkových kapel? Nebo s uvolněním které přišlo už v době komunismu za který se zasadil Lech Walesa jste to měli lehčí?
Wojciech - Těžko dnes říct, jestli nás v těch letech pronásledovala tajná policie, ale faktem je, že na každém tehdejším koncertě jsme museli naše texty ukazovat cenzuře, se kterou jsme měli občas nějaké problémy. Solidarita a hnutí za svobodu v druhé polovině 80. let mírovým a nekrvavým způsobem svrhly socialistickou moc v Polsku, ale nemyslím si, že by měly nějaký velký vliv na fungování kapel jako FARBEN LEHRE. Zabývali se hlavně politickým bojem a my jsme také bojovali, ale hudbou a texty našich písní. Nelze však popřít, že po oficiálním pádu komunismu v červnu 1989 se celková situace výrazně zlepšila.
Alan – Už za minulého režimu jste docela dobře odstartovali svou karieru. Bylo to hlavně kvůli čemu? Komu?
Wojciech - Úplně s tím nesouhlasím, protože v 80. letech ještě FARBEN LEHRE nebyli moc oblíbená kapela, i když jsme tenkrát skutečně hodně koncertovali, kupř. na tehdy velmi významném festivalu v Jaročíně. První vážnější úspěch však přišel v roce 1990, rok po pádu stranického režimu. Tehdy jsme se stali jedním z vítězů zmíněného festivalu v Jaročíně. O rok později, na podzim 1991, vyšlo naše první autorské album s názvem „Bez pokora“. Od samého počátku až do dnešních dnů vděčíme za vše sami sobě, své práci, odhodlání, důslednosti a neustálé víře v sebe...
Alan – Před rokem 1989 vydali jste nějaké album na kazetě? Existují ještě tyto záznamy?
Wojciech - Ano. Naše první nahrávky vyšly koncem roku 1988 na kazetách nezávislých vydavatelství působících v té době v undergroundu, kupř. NTOK, Enigmatic nebo Aarlekine. Myslím, že nahrávky jsou tu a tam zachovány, navíc sám mám v archivu pár starých magnetofonových kazet ze starých časů.
Alan – Ve vaší punkové tvorbě se odráží i reggae/ska. Chtěli jste kombinovat tyto styly v hudbě? A kdo vás ovlivnil k této tvorbě?
Wojciech - Nikdy jsem se nerad uzavíral do jednoho hudebního žánru, protože to zbytečně omezuje moji vlastní kreativitu. Vždy jsem preferoval otevřený vzorec hraní, ve kterém jsme schopni se neustále rozvíjet, hledat a přitom se bavit a umělecky se naplňovat. Každopádně každý den poslouchám spoustu jiné muziky – od punk rocku, přes new wave, nějaké metalové podnebí, až po reggae, ska nebo folkové písničkáře. Myslím, že největší vliv na tuto myšlenku spojení energických, punkrockových zvuků s pozitivními reggae vibracemi měli Clash.
Alan – Do současné doby máte kolik alb za sebou? A v kolika zemí se s vaší tvorbou lidé setkávají? V Česku to je v distribuční síti Papagajův hlasatel, kde dál po světě?
Wojciech - Diskografie FARBEN LEHRE má již mnoho CD, DVD i četné kompilace a i jednotlivé demo skladby. Pokud jde o studiová alba, vydali jsme zatím celkem 15 alb (poslední album „Na Zdrowia“). Koncertovali jsme prakticky po celé Evropě, takže naše tvorba je známá v mnoha zemích. Pokud vím, dají se najít i naše alba, kupř. v Německu a na Ukrajině. Nahrávky FARBEN LEHRE byly také zahrnuty na několika kompilacích v Nizozemí, Německu, Francii a Itálii.
Alan – Hráli jste po boku die Toten Hosen, po boku jakých dalších skupin jste také vystoupili? Třeba při tour.
Wojciech - Se zmíněnými die Toten Hosen jsme se na jednom pódiu sešli vícekrát. Navíc jsme hráli s kapelami jako jsou mj. the Exploited, G.B.H., the Vibrators, U.K. Subs, Toy Dolls, New Model Army, Ine kafe, Smola a hrušky, Houba a Kozak System. Nejčastěji jsme se na jednom pódiu objevovali s našimi kamarády z německé formace Dritte Wahl, se kterými jsme odehráli celkem asi 50 koncertů v Polsku, Německu, Rakousku a na Ukrajině.
Alan – Vaše frekvence koncertování je dosti velká. Mělo by to být 100 koncertů a festivalů do roka. Co více u vás převažuje? A které akce máte nejraději?
Wojciech - Věřím, že jsme především koncertní kapela, kontaktu s publikem si velmi vážíme, a proto rádi koncertujeme. Kdykoli jdeme na pódium, hrajeme na 100 % svého potenciálu, takže nevidím žádný zvláštní rozdíl mezi hraním na velkých festivalech, ve velkých halách nebo v malých klubech. Ve skutečnosti vše závisí na nás, publiku, a ne na místě, kde vystupujete. Všude se dá zahrát dobrý koncert, pobavit se a navodit tu správnou atmosféru. Nejvíc mě baví akce, při kterých dochází k dobré výměně pozitivní energie mezi kapelou a publikem - na takové koncerty se nezapomíná...
Alan – Při vaší pověsti jste se dostali hrát i mimo domovinu. Příkladně Německo, Rakousko, Ukrajina. Které země máte ještě kde jste hráli? A opět poznatky z hraní ze zahraničí?
Wojciech - Cestování, včetně toho hudebního, naučí, takže stojí za to se ukázat všude, kde chtějí naši hudbu poslouchat. V zahraničí je jazyková bariéra, tím spíš, že na všech koncertech zpíváme hlavně polsky. I když ne vždy publikum našim textům rozumí, vždy se baví, protože to, co nás všechny opravdu spojuje, je hudba a ta nezná hranic. Kde jsme hráli mimo Polsko? Německo, Itálie, Anglie, Irsko, Nizozemí, Francie, Belgie, Rakousko, Česká republika, Slovensko, Ukrajina a Bělorusko.
Alan - Farben Lehre na letošek (2023) a na začátek roku 2024, co připravujete nového?
Wojciech - V březnu 2023 vyšlo naše poslední album s názvem „Na Zdrowia“ a aktuálně tento materiál propagujeme během letních a nadcházejících podzimních koncertů. Na jaře příštího roku opět vyrážíme na živé klubové turné PUNKY REGGAE, které jako FARBEN LEHRE pořádáme již dvacet let. A co bude potom, ukáže čas.
Alan – Položím záludnou otázku. Znáte nějaké České nebo Slovenské skupiny? A které se vám z toho líbí nejvíce?
Wojciech - Hráli jsme několikrát na Slovensku a v Čechách, takže jsme potkali pár místních kapel. Léta se kamarádíme se dvěma kapelami ze Slovenska, Ine kafe a Smola a hrušky. V roce 2009 byl na našem albu "Ferajna" cover od Ine kafe - "Urwis" (org. Kašovité jedlá), s polskými texty, které jsem napsal já. Kolegové ze Smola a hrušky zase před mnoha lety nahráli naši píseň „Matura“ a u příležitosti 35. výročí FARBEN LEHRE se jejich verze písně „Terrorystan“ objevila na albu „Friends For Friends“. S těmito dvěma kapelami jsme přátelé. Známe skupiny jako Slobodná Europa nebo Horkýže slíže ze Slovenska a Houba z České republiky, ale tu jsme už dlouho neslyšeli.
Alan – Díky za rozhovor, a snad se uvidíme na některým festivalu který pořádá Jacek radioSOK.
Wojciech – Děkuji a uvidíme se.
Odpovídal Wojciech Wojda
