Nové album se opět ponese v unikátní kombinaci symfonic metalu a folku, který je pro tuto kapelu typický. Kapela slibuje pestré album. Bude obsahovat vše od tvrdých a úderných pecek až po nejjemnější balady. Tématicky má být album filozofičtější než předešlé desky. A na toto vše se Tondy zeptáme.
Alan – Ahoj Tondo, tak jsou tomu dva roky co jsme společně naposledy dělali rozhovor. Já chtěl loni ohledně anglické verze předposledního alba, což nedopadlo. A když už jsme u toho. Časokruhy budou mít anglickou verzi?
Tonda – Ahoj Alane, díky za pozvání k rozhovoru. Ano, už je to nějakou dobu, ale o to víc jsem se těšil na tento rozhovor. Rozhovory jsou takový můj highlight z propagování nového alba a vždycky se na ně nejvíc těším. A k tvé otázce, ne, Časokruhy nebudou mít anglickou verzi. Jednou jsem si to vyzkoušel a stačilo. Musel by se najít textař, který by to chtěl otextovat, ale já to určitě nebudu. Dost jsem s tím bojoval, a i když se anglicky bez problému domluvím, napsat dobrý anglický text je úplně o něčem jiném.
Alan – Časokruhy tedy vychází skoro po třech letech od předposledního alba? A pracovat jsi na něm začal před více jak rokem?
Tonda – Záleží jak to počítáš. Anděle a bestie jsme vydali 2020, jejich anglickou verzi Angels and beasts 2022 a teď 2024 Časokruhy. Snažím se každé dva roky něco vydat, aby byla kapela pořád v povědomí.
Jak správně zmiňuješ, na Časokruzích jsem pracoval intenzivně něco přes rok. První singly jsme natáčeli už na začátku roku 2023. Ono to vždycky začíná nenápadně a pozvolně, ale ty poslední měsíce pak už bývají hardcore. To pak kromě své práce a kapely nestíhám skoro nic dalšího.
Alan – Avizování nového alba byl loutkový klip. Řekni nám k tomu trochu (hodně) více.
Tonda – Je to tak. Písničku Vteřiny jsme nahráli jako druhou, druhý singl. V té době jsem už věděl, že vzápětí na to bude následovat nahrávání zbytku alba, a že pak nebude na nic dalšího čas. Takže jsem se rozhodl natočit klip. Nechtěl jsem se pouštět do nějaké velké produkce, ale raději vymyslet něco netradičního. Původně jsem chtěl udělat loutkový klip, oslovil jsem i nějaká loutkoherecká divadla, ale nikdo neměl zájem do toho s námi jít (asi neposlouchají metal). Tak jsem si doma nakreslil a vystříhal loutky z papíru, napsal scénář a pak jsme to s naší zpěvačkou Anetou a bývalím kytaristou Petrem jeden večer natočili. Oni leželi na zemi a hýbali pomocí špejlí s loutkami před bílým plátnem podsvětleným reflektory. Já jsem to pak na počítači nastříhal, přidal pozadí a nějaké další efekty a výsledek si už můžete pustit. A myslím, že se nám to povedlo. Kdyby jsme to chtěli natočit třeba jako hraný videoklip, tak se nikdy nedoplatíme. Tím, že je to pomocí stínohry jsme vlastně mohli vytvořit docela zajímavý a výpravný videoklip doslova za pár korun.
Alan – Nejsem si jist, potvrď mi to. Na albu Časokruhy máš nejvíce hostů? Tady bys to mohl také trochu více rozebrat, čekám že to bude tedy dosti dlouhé.
Tonda – Právě naopak. Zatím co na Andělích a bestiích bylo dohromady více jak dvacet hostujících muzikantů, na Časokruzích jsme to už výrazně omezili. A to z jednoho prostého důvodu. Naší stálou plnohodnotnou zpěvačkou je už několik let Aneta a důvod pro hosty tedy jednoduše pominul. Aneta vše zpívá na koncertech, podílí se na psaní textů a melodií, tak proč by to měl na albu zpívat někdo jiný? Těch pár hostů, kteří na albu jsou, jsme si pozvali na specifické party, sbory nebo na různé role v některých písničkách. A klidně je můžeme představit. Za kluky to jsou naši kamarádi Lukáš Palacka a Renné Perry David, se kterými jsme už spolupracovali. Nově nám hostuje Jožka Fritschka z Donoru. Za holky opět Viki Surmová ze Surmy, Lenka Šíková z Erthy, obě výborné zpěvačky, a nově Petra Novotná z Decameronu. A sbory nám nahrávala skupina DejàVu.
Alan – Pojď na klasiku. Kde se nahrávalo, kde se dělal master atd. Taková ta omšelá otázka.
Tonda – My jsme před tímhle albem chtěli vyzkoušet různá studia, aby jsme nabrali nové zkušenosti a rozšířili si obzory. Takže první písničku, Čarodějku, jsme nahráli v The Barn. Druhou jsme nahrávali Vteřiny u Maggiho Maláška v Brně. V té době už bylo jasné, že je na cestě celé album a nechtěli jsme, aby každá písnička zněla jinak, takže bylo nutné zbytek dodělat v jednom studiu. A Maggi mi jako producent neskutečně sedl. Já jsem dost náročný, potrpím si na detaily a hlavně na to, aby písnička zněla tak jak chci já. S Čarodějkou z The Barn jsme velmi spokojení, ale Maggi bydlí v Brně, což je velká výhoda. Jezdili jsme k němu po večerech, po práci, nahrávali jsme po jednom kdo mě zrovna čas a natrénováno. Takže velký komfort. No a výsledek také naprosto skvělý. Mix a mester nám dělal také Maggi. Výsledek jeho práce si už teď může každý poslechnout. Stojí to za to.
Alan – Obal alba, opět zahraničí?
Tonda – Ano, obal a booklet jsme opět nechali nakreslil Jana z Darkgove z Finska. Chtěli jsme zachovat vizuální styl a kontinuitu s předešlými alby. Ale popravdě je to s ním velmi náročné. Absolutně nedodržuje žádné termíny. Dodat grafiku půl roku po deadlinu pro něj není žádný problém. A těžko se pak propaguje album nebo lisují CéDéčka bez grafiky. Už mu vždycky musím začít vyhrožovat, že stornuji zakázku. Teprve pak začne posílat nějaké výsledky. Mně je to nepříjemné. Zákazník by měl být pán, ale tady to naprosto neplatí. Nevím čím to je, jestli mají ve Finsku tak jinou náturu. Takže přemýšlím jak to bude s příštím albem, jestli se už nepoohlédnu po jiných možnostech. Ale je to škoda. Janova práce je opravdu špičková.
A ještě bych k tomu měl jeden dodatek. Už nám několik lidí psalo, že jsme cover udělali pomocí AI. Ne, opravdu to kreslili v Dargrove. Vzhledem k tomu, že patří k světové špičce, je jasné, že AI bude generovat obrázky podle nich a ne naopak. Prostě nová doba se kterou se musíme popasovat.
Alan – Zpět k muzice. Skladby a texty se nesou v duchu Rosa Nocturna, ale je to celé tak trochu jiné než alba předešlá. Posun?
Tonda – Tak jestli je to jiné hudebně, to asi musí posoudit posluchači. Já pořád píšu hudbu, která se líbí mně. Co můžu s jistotou říct, že na tomto albu bude doposud nejtvrdší a současně nejjemnější písnička, kterou jsem zatím napsal. A zbytek alba bude všechno mezi tím. Takže zase velmi velmi pestré album.
Co se textů týká, řekl bych, že album je celkově takové zadumanější a filosofičtější. Víc rozebírám svoje vnitřní myšlenky a stavy. Nicméně jsou tam i vyloženě veselé a pozitivní kousky.
Z prvních reakcí si taky troufnu tvrdit, že i produkčně se album díky Maggimu posunulo o kus dál.
Alan – Hosté. Volba hostů? A budeš mít někdy na vystoupení všechny hosty najednou?
Tonda – O hostech jsem už psal. V podstatě jsem oslovil staré známé, o kterých jsem věděl, že budou rádi, a že přijedou do studia připravení. Prostě jako profíci. Noví byli Jožka a Petra. Ty jsem pozval, protože jsem znal jejich hlas a hodili se nám do písniček. Současně jsme o případné spolupráci mluvili už dřív. Tudíž jsem věděl, že budou mít zájem o spolupráci.
A na tomto albu jsme chtěli nově mohutné sbory a vzhledem k tomu, že náš basák má ještě kapelu DejàVu která zpívá vícehlasé skladby, tak jsme je využili i pro naše písničky.
Všechny hosty na jednou na pódiu pravděpodobně mít nebudeme. Je to moc náročné jak logisticky, technicky tak časově a nemám na to kapacitu. Nicméně nevylučujeme, že se k nám občas někde někdo nepřipojí. Například na křtu s námi už zpívala Petra Novotná.
Alan – Tondo, a jak je to vlastně se členy kapely? Všiml jsem si opět nějakých změn.
Tonda – To je zcela běžná věc, že se v kapelách mění lidi. U nás to naštěstí poslední dobou probíhá docela kontinuálně a relativně rychle. V mezičase mezi posledními alby jsme museli najít náhradu za odejité členy. Na bubny teď s námi hraje Matyáš Vítek a basákem se stal Milan Krupa. Milan je můj o rok mladší spolužák z gymplu. Svět je malý.
A v létě odešel i náš dlouholetý kytarista Petr. My jsme se rozhodli pro změnu, a místo druhé kytary teď máme flétnu, na kterou hraje Zuzka Matoušková. Naše koncerty dostanou novou dynamiku, když budou na pódiu dvě krásné holky. Sami jsme zvědaví jak to kapelu promění a co na to řeknou fanoušci. Na křtu to bylo super a věříme, že to tak bude pokračovat.
Alan – Proběhlo i křtění alba. Tak jasně Brno kde jinde. Popovídej trochu o tom.
Tonda – Křtili jsme v našem domácím klubu v Brně na Melodce. A krásně jsme ji zaplnili, což bylo opravdu úžasné. S našimi fanoušky jsme už skoro jako rodina. Je to moc super potkávat opakovaně známé obličeje. S mnohými se známe osobně a někteří na nás přijeli přes půl republiky. To je opravdu úžasné a obdivujeme je. Takže jsme křtili v super domácí atmosféře. Navíc bylo fajn, že na křest dorazili i lidé, kteří nechodí pravidelně. Je to pro nás pozitivní znamení, že dokážeme navnadit i nové lidi.
Samozřejmě velké díky patří i kapelám Carpatia castle, Rissla a Decameron, které nás ten večer podpořily a zahrály s námi. S Carpatií se teď budeme potkávat častěji. Jedeme zimní tour k desce a Carpatia s námi bude hrát na několika zastávkách.
Alan – Křest a natáčení, pojď do srand. Muselo být určitě několik vtipných zážitků. Přeci jen v tak velkém složení lidí se vždy něco semele.
Tonda – Asi tě zklamu, ale my jsme parta naprostých introvertů. My se na sebe krásně usmíváme, ale bojíme se na sebe promluvit. Je to samozřejmě vtip, ale nějaké velké šarády se nám asi nestaly. Bylo to i tím, že jsme každý nahrávali po jednom, případně jsem ve studiu byl navíc já, takže ani nebyl prostor pro nějaké vtipkování. Samozřejmě na zkouškách je taková ta běžná kapelní sranda 🙂
Alan – Časokruhy ve zkratce rozeber skladby. Popiš jak hudbu tak texty.
Tohle jsem už udělal v jednom videu, kde jsem řekl o každé písničce pár slov a mám v plánu udělat i podrobný rozbor každé písničky zvlášť. Tak tady to vezmu opravdu stručně, abych čtenáře nenudil.
Přes hory, přes doly – rychlá metalová vypalovačka s hodně sbory o tom jak v průběhu života potkáváme nové lidi a jak nám z něj jiní zase odchází.
Hra – rychlý veselý kousek, kde přirovnáváme život ke hře, kterou si můžeme zahrát. Představí se v ní hosté Viki ze Surmy a Jožka z Donoru.
Vzbuď mě před večerem – hodně kytarová a napumpovaná věc, která svérázným způsobem shrnuje nejpodstatnější milníky historie lidstva.
Vteřiny – příběh o jedné nerozhodné dívce, která brala až přebrala.
Rex es tu? – písnička o mocném, ale hodném králi, kde zazní mohutné sbory.
Čarodějka – veselá a hravá písnička o tom jak to ve skutečnosti bylo s Prstenem moci z Pána prstenů, aneb za vším hledej ženskou.
Hvězdy – pomalejší a tesknější akustická písnička o pohasínajících hvězdách.
Nekonečno – melancholická metalová věc, kde se ptáme, jaký smysl má život a co je za vesmírem.
Múza – rozverná písnička o tom jak občas dámy lomcují s námi muži.
Památník – unikátní kombinace metalu, folku a elektroniky.
Jestli je tam nebe – skladba s monumentální orchestrací, kde se ptáme na otázku už samotným jménem písničky.
Světu zdar – nejagresivnější a nejtvrdší kousek alba o naštvání a nespokojenosti s aktuálním stavem světa.
Vteřiny – folk verze – jsou to Vteřiny bez elektrických kytar, kde více vyniknou folkové nástroje. Pro ty posluchače, kteří mají rádi více folk než metal.
Alan – Než se rozloučíme, na jaké zajímavosti bys naše čtenáře pozval do konce tohoto roku?
Tonda – Tak jestli zajímavostmi myslíš koncerty, tak máme naplánováno zhruba patnáct koncertů od podzimu do jara k propagaci nového alba. Ale já mám ještě jednu větší zajímavost. V tiskovinách našeho alba je schovaná hra o ceny. Takže kdo má rád deskovky nebo šifrovačky, může si koupit naše album buď fyzicky nebo i digitálně a zahrát si naši tajnou hru. Hra o ceny bude trvat přesně jeden rok, takže i ti, kteří si album koupí později, budou mít pořád šanci vyhrát.
Alan – Komu nestačil tento rozhovor, tak si chvilku sečká a vyslechne si rozhovor v rádiu, nebo v Tv, který s Tondou a pár lidmi ze skupiny uskutečníme. Díky a ať se stále daří.
Tonda – Alane, díky za rozhovor a prostor pro pár slov pro naše fanoušky. Už teď se těším na příště. Ahoj.
