Alan Rohan
HONORIS CAUSA
Rozhovor se skupinou - Honoris Causa
Alan – Ahoj Pražáci (lehký úsměv)
Honoris Causa – Haha Pražáci…Slovenka, Ital, Fin a Maďar…to zní spíš jako začátek vtipu než jako začátek kapely :D
Alan – Ne teď vážně. Jste kapela z Prahy, ale z drtivé většiny nejste z Prahy. Tak jak je to?
Lucy Anna – Je to tak, že všichni v Praze bydlíme, 3 z nás v těsné blízkosti na Vinohradech a Žižkově.
Carlo – Jen Marton bydlí v Polsku (haha)
Marton – Já bydlím v prdeli světa. Pardon my french :)
Lucy Anna - Ale nikdo z nás není ani Pražák, ani Čech. Já jako zpěvačka jsem původně ze Slovenska, ale v Praze jsem už takových 12 let. Carlo náš baskytarista je z Itálie a do Prahy se přestěhoval před 15 lety. Jesse hraje na kytaru a je z Finska no a náš bubeník Marton je Maďar.
Alan – Ohledně kapely Honoris Causa. Kdy jste vznikli, a kdo kapelu dával dohromady?
Lucy Anna – Ono to celé byla taková náhoda. Jeli jsme jednou s Carlem v autě, já řídila a Carlo normálně pořád něco mele, ale tenkrát byl zticha. Tak jsem si vůbec neuvědommila, že vedle mě někdo sedí, když v rádiu hráli něco co jsem znala a začala jsem si zpívat. Myslím, že to byla Britney Spears (smích). Carlo řekl, že mám hezký hlas a já hned sklapla, protože jsem odjakživa měla děsnou trému zpívat před lidma.
Carlo – Já tam ale okamžitě viděl potenciál a jestli něco nesnáším, tak je to nevyužitý potenciál. Dlouho jsem jí pak přemlouval, ať něco zkusíme. Nejdřív jsme nahráli jen cover verzi a to nedopadlo moc slavně.
Lucy Anna – Carlo na mně ale tlačil dál a já nakonec podlehla s tím, že zkusíme vlasntí tvorbu. Měla jsem nějaký text a melodii, co jsem napsala jen tak sama pro sebe a na tom jsem začali spolu dělat. Byla to první originální skladba, na které jsme společně pracovali předtím, než vůbec Honoris Causa vznikla. A současně poslední, kterou jsme pak nahráli už jako kapela.
Carlo – To už začal lockdown a já jsem navrhl, abychom nahráli celé EP. Pak jsme se potkali s naším kytaristou Jessem z Finska.
Alan – Vaše hudební zaměření je co přesně?
Carlo – Nejlépe by se to dalo popsat jako alternativní gothic nebo agresivní gothic.
Lucy Anna – Dlouho jsme nad tím přemýšleli jak nazvat tu naši směsku stylů jelikož nejsme zrovna žánrově vyhranění. Padlo mnoho nápadů až jsme si vymysleli vlasntí žánr a to alternative gothic metal.
Alan – Původní sestava? Současná sestava? A proč výměny?
Carlo – I když se k nám (Lucy a já) přidal Jesse o něco později, považujeme jej za člena původní sestavy jelikož jsme dosud kytaristu neměnili. Co se týče bubeníka, měli jsme problémy. Hodně problémů. Najít bubeníka, který by jednak zvládl, co potřebujeme a současně k nám zapadl jako člověk bylo náročné. O to víc jsme vděční za Martona.
Marton – Byl to náš společný kamarád, který mi napsal, že tato kapela hledá bubeníka. Moje první reakce byla, že mám těch projektů už hodně a moc se mi do dalšího nechce. Pak ale napsal to magické slůvko „gothic“.
Lucy Anna – Tohle tě k nám přitáhlo? To jsem nevěděla (smích)
Marton – Ano. Moje cesta k metalu vedla přes Within Temptation když mi bylo asi 8 nebo 9 let. A dovedla mně až sem.
Alan – Řekněme že nejste puberťáci, takže je zde předpoklad, že jste někteří hráli před Honoris Coausa i v jiných skupinách. V jakých? A jejich hudební zařazení?
Lucy Anna – Nooo…
Carlo – Jedna z mých prvních kapel v Itálii byla Bloodshed a hráli jsme brutal death metal. V Praze pak Thought Collapse kde jsme hráli progressive thrash metal a naposledy Ars Triplex, což byla melodic black metal kapela. S posledními dvěma jsme koncertovali v několika evropských zemích.
Jesse – V podstatě jsem nikdy nečekal, že budu hrát v metalové, nebo v podstatě jakékoliv kapele. Jsem z malého města ve Finsku, kde se moc lidí muzice nevěnovalo. Začal jsem hrát na bubny a můj učitel hudby hrál na klávesy. Pak jsem začal hrát na kytaru. Vždy to byl můj sen hrát v kapele. Pak jsem potkal Carla, dali jsme si pár piv a zbytek je historie :)
Marton – Začal jsem s rokovou kapelou Paradoxon, která již neexistuje. Pak to byly dvě hardcore kapely v Maďarsku. Momentálně mám další projekty mimo metal. Ku příkladu hraju na housle ve folkové kapele.
Lucy Anna – Já teda nemám žádné předešlé zkušenosti, a na rozdíl od Jesseho jsem o tom ani nesnila. Vždycky jsem měla příšerný strach zpívat před kýmkoliv. Carlo by vám mohl vyprávět. A i když jsem se k metalu dostala jako posluchač někdy na střední, ani ve snu by mě nenapadlo, že bych snad mohla v metalové kapele zpívat. Za všechno může Carlo. Ten mi prostě nedal na výběr (smích).
Carlo – Takže kdyby se někdo ptal, je to všechno moje vina (smích)
Alan – Venku máte mini album Reaching for Darkness, to bylo vydané kdy? A projeli jste s tím albem Česko i Slovensko? Pokud ano, kde všude jste hráli?
Lucy Anna – Naše prvotina vznikla a byla nahrána v čase covidu. Začali jsme to dávat dohromady na přelomu 2019 a 2020, ale nebrali jsme to nijak vážně.
Carlo – Původně to měl být jen jeden song.
Lucy Anna - Když pak v březnu 2020 nastal lockdown, pro nás to bylo takové štěstí v neštěstí. Měli jsme víc času, než bychom chtěli a proto jsme napsali, poskládali a nahráli 5 originálních skladeb za relativně krátký čas. Za necelý rok jsme dali dohromady EP Reaching for Darkness s 5 vlasntími skladbami a jednou cover verzi skladby Falling od italské kapely Lacuna Coil, kterou Carlo zná osobně a chtěl jim tímto způsobem vzdát hold. EP jsme oficiálně vydali sami 6.12.2020. To už byl s námi Jesse. Vzhledem na okolnosti, jsme zkoušeli jen u Carla doma bez bubeníka. Toho jsme začali hledat někdy v roku 2021 když se situace trochu uklidnila a lidi přestali panikařit.
Carlo – V podstatě jsme kromě sociálních sítí neměli moc možností k propagaci a ke hraní už vobec ne.
Lucy Anna – Živě jsme pak začali hrát až v 2022.
Alan – Pokud zůstaneme ještě chvíli u hraní, na kterých koncertech nebo festivalech, vás mohli lidi vidět, za dobu své existence?
Carlo – Hráli jsme na Morhping festu v Modré Vopici. Ve Vagonu v Praze.
Lucy Anna – To byla docela sranda. V pondělí ráno mi napsal bývalý kolega, že jim vypadla kapela na koncert ve Vagonu na úterý, a my se zrovna v pátek rozešli s bubeníkem. Naštěstí jsme měli všechno připravené odehrát i bez bubeníka. Bylo to hrozně na rychlo a my to tam nakonec odhráli jen s backing trackem. Ale bylo to skvělý vidět lidi jak se baví a dokonce zpívají melodii Stone bed z našeho EP Reaching for Darkness.
Alan – Pro letošek máte připraveno co? Jaké koncerty a festivaly? Proč to píši. V letošním roce 2023 by mělo vyjít nové dlouhohrající album.
Carlo – Na březen plánujeme tour po ČR. Pravděpodobně se to protáhne i přes duben. Aktuálně máme na dané období domluvených nějakých 7-8 koncertů. Na konec června a začátek srpna pak vyrážíme do Itálie. Začínáme ve Finale Ligure a končíme v Codroipo, kde budeme hrát na festivalu Summer music fest. Na podzim pak chcem vyrazit na Slovensko. Festivaly plánuje Marton.
Marton – Je to v řešení.
Alan – Ohledně alba. Tak nám dejte nějaké ty informace. Kdy přibližně vyjde? Kde budete točit? atd
Lucy Anna – Nahrávání je již v procesu. Začali jsme v sprnu ve studiu Dana Frimla The Barn, kde jsme nahráli první dvě sklady na připravovaný album Homo Homini Lupus. V listopadu jsme nahráli další tři skladby a čeká nás třetí, finální nahrávání. Název alba je z latiny a v překladu znamená „člověk člověku vlkem“. Tento název odpovídá problematice, které se album věnuje a to je kritika společnosti. Hudebně je album o něco tvrdší, než naše prvotina a původně jsme plánovali nahrát takové „pokračování“ k našemu EP, které bude mít název Darker. Naskládali jsme toho ale dost a tolik odlišného od Reaching for Darkness, že jsme se nakonec rozhodli nahrát něco mezi tím, aby to pro posluchače nebyl takový šok a odpovídalo to situaci. Darker je teda v plánu až na příští rok.
Alan – O albu popovídáme až bude venku, a uděláme další rozhovor. Budete do eteru vypouštět nějakou pilotní skladbu? Nebo mini movie? Klip?
Carlo – Zatím jsme zveřejnili první skladnu z alba s názvem Plastic surgeon. Další skladby z Homo Homini Lupus zveřejňovat neplánujeme, jelikož aktivně hledáme nahrávací společnost.
Marton - Plánujeme nahrát a zveřejnit sklady, které jsme na album z různých důvodů nezahrnuli. V podstatě jsou to skladby, za kterými si stojíme, ale nezapadjí ani do alba Homo Homini Lupus, které aktuálně nahráváme, ani do připravovaného Darker.
Alan – Než album vyjde, mohli by jste se trochu prodat a říci co momentálně máte v prodeji na koncertech i mimo koncerty? Staré mini album, to víme, pak nějaké přívěsky a jednu specialitku. Povídej.
Lucy Anna – Nevím, jestli se to dá považovat za specialitku, ale máme objednané fakt husté černé nerozbitné sklenky na víno s logem Honoris Causa a také prsteny s našim logem. Dále pak knižní záložky, kde bude název a logo kapely na jedné straně a na druhé pak texty našich písní.
Alan – Super, tento rozhovor můžeme brát jako předvoj rozhovoru k novému albu. Díky a ať se daří.
Honoris Causa – Děkujeme a budeme se těšit na sdílené dalších novinek.
