Daniel Hromas
POWER PALADIN - With The Magic Of Windfyre Steel
Na YouTube se mi líbil videoklip "Kraven The Hunter" od POWER PALADIN (plus o něco později i recenze na jejich nové album z jednoho nejmenovaného portálu), tak jsem si řek, že si jejich debutovou desku musím ze zvědavosti přehrát. A dobře jsem udělal! Byla to trefa přímo mezi oči. Jejich počin s názvem "With The Magic Of Windfyre Steel" mně naprosto uhranul. Vážně jsem si oddech, že tohle nebyla záležitost jen jednoho hitu. Nikdy by mně nenapadlo, že s takovou podobnou nahrávkou vyrukuje kapela z Islandu! Z té zprávy - z jaké destinace pocházejí tito ogaři - mi spadla čelist! Neskutečné. Kdybych se nedočet o jejich původu, tak bych tuhle 6 člennou smečku tipoval, že pochází buď z Německa nebo ze Švédska. Není krásné, jak má metal dlouhé chapadla a dostane se i do zemí, u kterých by to bylo téměř nemyslitelné? To je právě síla hudby, ale zpátky k této nadějné chásce. Chlapci založili kapelu v roce 2017 v Reykjavíku. Do roku 2020 působili na scéně jen pod názvem PALADIN, ale když s hrůzou zjistili, že po světě už běhá jiná kapela s totožným jménem, tak si dali před tento název slovo POWER, aby se vyhnuli nepříjemným soudním tahanicím. Za mně udělali perfektně. Naprosto se to hodí do hudby, jakou komponují. Mládenci hrají melodický power metal. Sami v rozhovorech - co jsem měl možnost s nimi číst - přiznali, že mají nejradši německou scénu a na jejich prvotině je to více než slyšet. Posuďte sami a pusťte si tento kotouček - nebudete litovat. Letos jsem zatím neslyšel lepší album v kategorii heavy/power metal! Kluci mají talent. Ne náhodou si jich všimla nová vydavatelská firma Atomic Fire Records, která jim nabídla smlouvu. POWER PALADIN můžou být u nich na své první miminko patřičně pyšní. Album má na metalové scéně vážně potenciál stát se velkým překvapením roku! Fošna obsahuje 9 kompozic a trvá něco málo přes 51 minut. Za mně skvělé poskládané puzzle. Ať už se bavíme o obalu (James Child), masteringu (Frank de Jong) nebo mixu alba (Haukur Hannes) – všichni zúčastnění na této placce odvedli poctivou práci! Kapela má navíc ve svém zpěvákovi Atlim Gudlaugssonovi žolíka v kapse. Krom toho, že se ve skupině nejvíce podílí i jako skladatel, tak má hlas jako zvon. Věřte nebo ne, ale umí vyloudit z hrdla i Michaela Kiskeho! Frontmana (ex)HELLOWEEN zde předvede a ne jen jednou, přátelé. Škoda, že takovou placku nevydali loni právě "Dýně" z Hamburku. Kdo se cítil jako já z jejich počinu rozčarovaný a zklamaný, tak vám doporučuji si dát řekněme tuhle «alternativu». Nemusíte se bát. Ani toho, že byste tohle cédéčko měli přeskakovat po písničkách. To vůbec není třeba. Tenhle matroš je protkaný samými kvalitními kompozicemi. Kapela nemohla na úvod umístit lepší pecku než "Kraven The Hunter". Začátek skladby – ten kytarovej feeling - hodně připomene operu "The Sign Of The Cross" od IRON MAIDEN! Trefa přímo do koulí. Dost svižný kousek – ostatně jako celé album. Vícesbory v refrénech jsou třešničkou na dortu (na této studiovce sedí jako hrnec na prdel). Pojďme dál. Píseň "Righteous Fury" začíná takovým lehkým folkovým motivem, než se pak skladba vzápětí rozjede jako HELLOWEEN v období "Keeper Of The Seven Keys Part 2". Kdyby tady hrál na kytaru Kai Hansen, tak bych se vůbec nedivil! A ten refrén: tady jsem slyšel "March Of Time", ale trošku jinak zpracovaný a zabalený do jinačího hávu. Atli si vážně musel Kiskeho mazat na snídani! Jaká lahůdka. Stroj času úspěšně spuštěn. Krásná reinkarnace metalu. Takhle by to mělo vypadat, kdyby se někdo rozhodl ze skříně vytáhnout pár kostlivců a čas vrátit zpátky. Tohle nejde nemilovat! U třetí stopy "Evermore" dojde konečně ke zklidnění a do hry vstoupí piáno. Oddech musí být a musí přijít v pravý čas, ale po 55 sekundách se to opět rozjede do vyšších otáček. Tahle skladba – díky určitým vibracím a feelingu - by klidně slušela i GAMMA RAY, ale to jen tak na okraj. Čtvrtá písnička "Dark Crystal" začíná zvoněním zvonů a pak má další zajímavě vystupňovaný motiv (předehru). Svěží a melodická záležitost. Opět vícehlasé sbory v refrénech a v jednom setu se tady střetnou za sebou kapely jako STRATOVARIUS, IRON MAIDEN a HELLOWEEN. Co si může metalový fanoušek přát více? Tohleto je jako splněný sen! Pátá kompozice "Way Of Kings" má obdobně znějící otvírák, jaký měli třeba GAMMA RAY v písničce "Heaven Or Hell". Zde nelze vážně přeslechnout německou školu. Tohle má říz. Znovu zpívaný refrén se sbory. Zpěvák tady ve slokách docela chrlí slova za sebou, ale jde mu naštěstí dobře rozumět, což je jen dobře. Úžasná jízda a to ještě nekončíme. Islandská lokomotiva jede dál. Šestý kus s názvem "Ride The Distant Storm" má úvod jako vystřižený z dílny RHAPSODY OF FIRE, ale naopak v sólu dojde i na «baroko». Když jsem to slyšel, nešlo si nevzpomenout na STRATOVARIUS a jejich úvod k "Black Diamond", ale tady to je naštěstí naaranžováno trošku jinak a zahráno o dost pomaleji. Super vsuvka! Miluju ten zvuk! Miluju baroko a jestli vy taky, tak si tady příjdete na své. Pojďme dál. Na řadu příjde jejich další singl "Creatures Of The Night", ke které kapela natočila druhej (navíc vtipně animovaně zpracovaný) videoklip. Tady při poslechu si plně uvědomuji kořeny metalu a jeho odkaz i dalším generacím! U této skladby se mi líbí to zklidnění (2:38 - 2:55) uprostřed. Po téhle záležitosti se dostane na nejdelší písničku na albu - sedmiminutovou "Into The Forbidden Forest". Skupina se s ní vypořádala se ctí a hanbu si v žádném případě neudělala. Ukázala, že umí napsat i song s delší časovou stopáží. Škoda, že právě tenhle kousek tuhle desku neuzavíral, poněvadž song s pořadovým číslem 9 - "There Can Be Only One" - se mi jevil jako nejméně nápaditý! I samotný název mi byl jaksi proti srsti, takovej tuctovej - bez špetky kreativity. Tenhle zářez byl takovou malou kaňkou na jinak výtečném albu. Nebýt poslední položky v pořadí, bylo by to vskutku album za plnej počet bodů. Víc takových desek, prosím. Vřele doporučuju.