23.09.2018 • Daniel Hromas • 9/10
TAD MOROSE - Chapter X
Nejprve se musím přiznat, že tuhletu kapelu ze Švédska jsem začal sledovat až od alba "Revenant", které vyšlo před 5 lety a s nímž tahle power-metalová smečka slavila 'comeback' na hudební scéně. Jejich minulou řadovku z roku 2015 jsem záměrně nechal bez povšimnutí, neboť mně na ní neoslovila recenze z nejmenovaného hudebního časopisu. Po 3 letech od studiovky "St. Demonius" se nyní na trh dostalo jejich zbrusu nové elpíčko "Chapter X". Člověk by podle názvu desky soudil, že se bude jednat o jejich 10 řadovku v diskografii, ale nenechte se tímto zmást. "Kapitola X" je pro TAD MOROSE devátým studiovým zářezem. Pánové na novinku umístili 14 skladeb a jízda touto deskou trvá něco málo přes hodinku (60:36). Nic proti pánům, ale mohli klidně o 3 - 4 skladby ubrat. Elpíčku by to jen prospělo. Žijem v hrozně uspěchané době. Lidi mají míň času na své koníčky, natož aby si našli čas poslouchat nahrávky s extra dlouhou stopáží (!). Postrádám smysl u některých muzikantů vydávat desky, které přesahují limit 60 minut. Proč desky přehlcovat minutama navíc? Já osobně v posledních letech preferuji poslech alb, které mají maximálně 47 minut. Ne nadarmo se říká «v jednoduchosti je největší síla». Toho se mohli na aktuální fošně držet i TAD MOROSE. Kdyby jejich nové CD trvalo o 15 minut méně, tak by to mělo daleko lepší říz, ale abych je nehaněl, tak musím opravdu uznat, že přišli s hodně povedenou deskou. Nebojím se říct, že je ještě o trošku lepší, než jejich comebacková nahrávka, na které tehdy představili svého nového frontmana Ronna Hemlina. Mně tohle cedéčko sedlo na «první poslech». U téhle fošny jsem neměl obavy, že by mi celkově nesedla. Léta je power-metal ze Švédska totiž velkou zárukou kvality. O této placce to platí taktéž. Když jsem tento disk poslouchal úplně poprvé, tak to do mně u prvních dvou skladeb moc nelezlo. Až od kompozice č. 3 ("Deprived Of Light") to dostávalo ty správné grády. Škoda, že album nezačalo právě touto písní. Jako otvírák by to byla zcela ideální skladba. Následující položka v pořadí "I Am Night" se mi jeví jako nejlepší skladbou na albu. Je správně nakažlivá a přinutí vás si zazpívat s kapelou v refrénu. Když jsem slyšel Ronna citovat první slova ve skladbě "Leviathan Rise", tak mi ten určitý úsek připomněl "Eternal Glory" od RHAPSODY. Tady je zbytečné rozebírat každou kompozici. Pusťte si tohle album a sami si na něj udělejte obrázek. Nebudete litovat, když tohle elpíčko 'vyzkoušíte'. Na aktuální řadovce od TAD MOROSE nenajdete pomalé věci (je tu jen jedna skladba - "Yet Still You Preach"). Kapela hlavně vsadila na říznost materiálu a podle toho taky tohle album vypadá. Tato deska je víc progresivnější, než tehdejší "Revenant". TAD MOROSE mně tímhle matrošem udělali radost. Deska, která patří k tomu nejlepšímu, co letos vyšlo na hudebním trhu. S radostí Švédům házím 9 hvězdiček z celkových 10.